Bernie Ecclestone, ještě nedávno mocný muž F1, nesnáší sociální média. Pohrdá jimi. V pátek si však od manželky Fabiany nechal udělat „selfie“ a skrz její Instagram psal: „Ztratit věci, které lze nahradit, není problém. Ale John mezi ně nepatří. Téměř 70 let mi byl opravdu dobrým přítelem.“
Ten vzkaz byl o Johnu Surteesovi. Muži, který se jako jediný (nejspíš navždy) dokázal stát mistrem světa v motocyklech - hned sedmkrát - i ve formuli 1. Což rád se suchým britským humorem komentoval: „Má to jiný počet kol, ale jinak je to jen mašina, z níž musíte vymáčknout co nejvíc. Máte-li to v krvi, jde to rychle.“
Pro něj bylo závodění vášní, ale zároveň láskou, která ho před sedmi lety krutě ranila. Když na trati po zásahu kolem viděl umřít svého 18letého syna Henryho. „Jeho smrt změnila můj život. V tu chvíli jsem celý motorsport nenáviděl, nesnášel cokoliv, co s ním souviselo, a lidi od něj odrazoval,“ vyprávěl.
Henry Surtees (vpravo) se svým slavným otcem Johnem.
Pak pochopil, že celoživotní lásku nejde tak lehce zatratit. „Řekl jsem si, že jeho smrt musí mému životu ještě něco přinést.“ A tak založil nadaci, která se snažila nehodám předcházet a pomáhala obětem.
Bylo zvláštní, až mysteriózní, že se tato tragédie odehrála na legendárním britském okruhu Brands Hatch. Tam, kde to kdysi pro Johna Surteese začalo. Těžko ho motorky mohly minout, když jeho otec byl vášnivý závodník na sajdkárách. Však John v dokumentu Legendy F1 vzpomínal: „Mé první dětské zranění bylo, že mi na nohu spadl klíč. Pak jsem si na zahradě udělal garáž a táta mě v tom podporoval.“
A tak mu jednoho dne přitáhl plechy a řekl: „Zkus je složit.“ Bylo to pár měsíců dřiny, ale když se to stalo, uslyšel: „A teď se můžeš projet.“ Bylo mu čtrnáct.
O pár let později objížděl „venkovské“ závody, které se tehdy odehrávaly na trávě. Až se ocitl v Brands Hatch. „Koukám a pode mnou je asfalt. Hned jsem věděl, že tohle je něco pro mě. A tak jsem motorku očesal a udělal z ní závodní bestii.“
Od roku 1952 se objevoval v mistrovství světa, o tři roky později se poprvé stal vítězem závodu. Tehdy poprvé cítil, že on i stroj jsou jedno tělo. Zvláštní symbiózu, o níž mluví šampioni. Snad to vycítili i šéfové italské značky MV Agusta, kteří Surteese pozvali na test.
Když však přijeli na okruh do Modeny, rozpršelo se. „A oni řekli: Nemůžeme testovat. A já: Proč? Vždyť v tom závodím normálně. Bylo znát, že ta motorka nikdy vodu neviděla, ale já ji udržel na trati. A šéf mi řekl: Chci, abys pro nás vyhrál titul.“
A tak se stalo. Během pěti sezon Surtees získal sedm titulů (tři ve třídě do 350 ccm a čtyři v pětistovkách). Přeskakoval z jedné kategorie do druhé, vyhrál za sebou 25 závodů, do kterých nastoupil. Když v jeden den dvakrát triumfoval i na legendárním ostrově Man, reportér mu podal židli, aby si u rozhovoru sedl. „Děkuji, nejsem unavený. Celé odpoledne jsem proležel.“
Když nedávno mluvil v dokumentu o legendách F1, moderátor mu řekl, že v té době byl v Británii celebritou jako David Beckham. „Jo, ale bez tetování,“ odvětil po svém.
A tak se v roce 1960, kdy ještě získal dva motocyklové tituly, zrodil jeho přestup do F1. Začínal sice o patro níž, ale záhy mu Colin Chapman z Lotusu nabídl: „Pojď do F1.“
Jsem spíš motocyklový jezdec, namítal. Když však na okruhu Silverstone dojel druhý, uslyšel: „A teď už jsi jezdec F1.“
Někdejší závodník F1 John Surtees hovoří se Sebastianem Vettelem
Trvalo, než začal vítězit. Musel změnit náturu, pochopit, že svět F1 je jiný, platí v něm odlišné zákonitosti. S učením mu pomáhal Stirling Moss, britský pilot F1, a Surtees říkal: „Byl jsem si jistý, že mám dobrou auru a že mohu vítězit.“
V roce 1963 přišla nabídka z Ferrari, o které věděl, že se neodmítá. Následoval první triumf a o rok později i slavný titul, byť s velkým štěstím, neboť Jim Clark o něj přišel až kvůli poruše v posledním kole. „Ta trofej pro mě byla tou nejdůležitější v životě. Když jsem byl mladý, říkal jsem si, že cokoli jiného než vítězství je tragédie. Mýlil jsem se.“
Rok po titulu se štěstím vyvázl z těžké nehody, později se nepříliš úspěšně snažil ve formuli 1 prosadit s vlastním týmem. Spolupracoval i s legendárním Frankem Williamsem, ale snahy o rozlet vždy zhatil nezájem mecenášů.
V 53 letech se podruhé oženil a po dcerách Leonoře a Edwině se mu o čtyři roky později narodil syn Henry. Byl nadšený z jeho talentu, objížděl s ním závody. Před startem se k němu vždy naklonil, podali si ruce. Tak jako tehdy v Brands Hatch. „A pak najednou přišla velká prázdnota a já marně čekal, že vejde do dveří.“
