Tušila jste, že takové oznámení přijde?
Věděla jsem, že na konec května nějaké oznámení chystá. Jen jsem nevěděla, kdy přesně to bude a jestli to bude formou tiskové konference, nebo to oznámí v nějakém videu. A nevěděla jsem, že to bude přesně dneska.
Gabriela Koukalováa konec kariéry, servis iDNES.cz |
Ale asi jste věděla, že Koukalová oznámí konec kariéry.
No, jako jo, věděla jsem to. Ono se to dalo asi trochu očekávat. Vyzkoušela si, jaké to je žít bez biatlonu a zalíbilo se jí to. Přišlo mi, že už spíše tíhne k cestě, kdy ho v životě nepotřebuje.
Za ten rok si vyzkoušela, že to bez něj jde a neměla chuť se vracet?
Mně přišlo, že tím, jak objevila i jiný život než pouze ten biatlonový a zjistila, že třeba umění ji může i živit, tak ji to hodně povzbudilo. Roli určitě hrály i zdravotní problémy, které najednou neměla. Sice si pak zkusila párkrát nějaký trénink a zjistila, že to pořád jde, že se pořád může dostat na předchozí úroveň, ale že je vlastně spokojená tak, jak to má teď. Že nemá potřebu se vracet.
A huntovat si tělo? Vrcholový sport není nejzdravější věc na světě.
To určitě ne. Všechno je potřeba dělat s mírou. Když se několik let pohybujete takhle na hranici lidských možností, na těle to nějaké šrámy zanechá.
Znáte se odmala, spolu jste prožívaly i její velké úspěchy. Na co budete nejvíc vzpomínat?
Na jeden moment si teď asi nevzpomenu. Nejvíc ale budu určitě vzpomínat na naše štafety v sezoně 2014/2015 (Češky ve Světovém poháru ovládly tři štafety z pěti, vyhrály malý křišťálový glóbus). Tam jsem mohla stát na pódiu vedle ní – té hvězdy, se kterou jsem bydlela i na pokoji, stejně jako vedle Evči (Puskarčíkové) a Verči (Vítkové). Vlastně jsem byla u celého zrodu Gabči. U toho, jak postupně začala vyhrávat, a to bylo stejně nejhezčí. Jak na nic nebyla zvyklá, jak zapomínala věci, jak se na ni čekalo při ceremoniálech, u toho všeho jsem s ní byla. A tyhle prvotní momenty její slavné kariéry pro mě byly nejkrásnější.
ŽENSKÁ ŠTAFETA V CIVILU. Zleva Gabriela Soukalová, Veronika Vítková, Eva Puskarčíková a Jitka Landová.
Krásnější i než ty pozdější momenty, kdy bylo úspěchů víc?
Určitě. Pak už neměla takový ten pořádný klid. Už toho měla tolik, že občas nevěděla, kam dřív skočit. Spousta rozhovorů, spousta povinností, někdy si ani nestihla dojít na večeři kvůli všemu tomu shonu. Tam už chyběl ten klid, který měla na začátku.
Bude biatlonu hodně chybět? Nebo ji může třeba Markéta Davidová nahradit?
Tady asi nejde o nějaké nahrazování. Gabča dala českému biatlonu stejně, jako co dal on jí. Ale to, co ona dokázala, je neopakovatelné. To nebyly jenom skvělé výsledky, ale všechny její historky, které se jí za ty roky udály, jak spoustu věcí dělala naruby, navíc je hezká, dobře se na ni koukalo. Pro mě je to rozměr, který je nenapodobitelný. Ona je zajímavá a myslím, že na ni nikdo nezapomene.
