K tomu má Jiří Vondráček, atlet Hvězdy Pardubice, ještě hodně daleko. „Spokojený nejsem vůbec. Nechci říct, že je ten výkon nějak hluboko pod moje možnosti, ale výrazně pod mým osobním rekordem ano. Na druhou stranu je potřeba myslet na to, že jsem skákal pod prášky proti bolesti, takže to byl z mé strany takový kompromis. Titul se přece jen počítá,“ přiznává 29letý trojskokan.
Laborujete se zraněnou patou. Jak vážný problém to v tuto chvíli je?
Jde o odraženou patu. Zranění jsem si přivodil týden před mistrovstvím republiky na závodech v Novém Městě nad Metují (zde vyhrál výkonem 15,52 metru). Není to žádné vážné zranění, ale druhý den MČR mě to například vyřadilo z plánovaného skoku dalekého. Myslím, že tak za čtrnáct dní až tři týdny budu zase úplně v pořádku.
Co vás tedy přimělo k tomu, že jste i přes to zranění startoval na MČR?
Svým způsobem je to vrchol sezony, pro každého atleta je titul mistra republiky čest. Sice to fakt hodně bolelo a po každém skoku jsem z doskočitě odcházel s velikými bolestmi, ale závodil jsem, protože je to jednou za rok a nechtěl jsem si to nechat ujít.
Tím jste mi trochu odpověděl na další otázku. Právě to vás asi při pokusech nutilo na tu bolest tolik nemyslet, že?
To ano, ale v první řadě jsem pomýšlel na svůj nový osobní rekord, protože v přípravě jsme pro něj udělali všechno. Bohužel se ale moc nepotkávám s technikou, takže to nakonec nedopadlo. Chtěl jsem také splnit nominační kritérium na mistrovství Evropy v Berlíně, ale ani to nevyšlo. V tréninku musíme přidat a budu se o osobák znovu pokoušet začátkem září.
V letošním roce jste zatím v trojskoku vyhrál pětkrát, většinou výkonem kolem 15,5 metru. S ohledem na první odpověď tedy nemůžete být spokojený po celý rok...
Máte pravdu. V podstatě jediný výkon, se kterým jsem fakt spokojený, se mi podařil hned v prvním kole extraligy, kde jsem si ve skoku dalekém o centimetr vylepšil svůj osobní rekord. Byl to první závod po dlouhé době, kdy jsem vůbec nemohl skákat, takže to je v téhle sezoně jediné moje uspokojení. Všechny ostatní závody jinak doprovázely problémy. Na jaře jsem ještě léčil achilovky, takže ani jednou to nebylo bez nějakých komplikací.
Pokud byste byl zdravotně úplně v pořádku, kde byste si představoval svoje výkony v letošní sezoně?
Někde na úrovni 16,5 metru. Ten metrový rozdíl se na první pohled zdá velký, ale můj osobní rekord je 16,08 metru, takže musím mít takové ambice. Titul za 15,5 metru mě moc netěší.
Naposledy jste přes šestnáct metrů v trojskoku skočil loni v létě. To, že se vám to od té doby nepovedlo, je tedy hlavně vinou vleklých zranění?
Ano. V minulé sezoně jsem po tom výkonu skákal ještě několikrát, a tam už ty komplikace začaly. Pak přišla dlouhá pauza a skákal jsem poprvé až v květnu letošního roku. Musel jsem vynechat celou halovou sezonu a úplně jsem vypadl z tréninku. Do letošního ročníku jsme vkročili s velikým otazníkem, co se týče techniky, a potvrdilo se, čeho jsme se báli. Absence tréninků se naplno projevila.
Zůstává i přesto všechno vaším hlavním cílem olympiáda v Tokiu, o které jste mluvil právě po tom loňském posledním podařeném výkonu?
Rozhodně. Nevím, jestli se to splní, nebo ne, ale je to můj velký sen. Už teď máme vytýčených několik jasných bodů, které je potřeba zlepšit. Kondičně mám možná na to skákat někam k sedmnácti metrům, ale vzhledem k tomu, že trojskok je ryze technická disciplína, tak to vůbec nerozhoduje. Mám zhruba tři zásadní věci, které v technice potřebuji odstranit, a potom se dá mluvit o dalším vylepšování vzdálenosti. Se současnou technikou to rozhodně nepůjde. (usmívá se)
Pokud pomineme vzdálenost, jak daleko je v tuto chvíli olympiáda, když víte o všem, co je potřeba zlepšit?
Jak už jsem říkal, tak hlavní problémy jsou asi tři. Netuším, jak dlouho je budu odstraňovat. V první řadě mi musí vydržet zdraví, protože k vylepšení techniky je potřeba skákat, a to s mým současným zraněním moc nejde. Chce to mít minimálně dva technické tréninky týdně. Od toho se bude všechno odvíjet. Máme připravených hodně cvičení, ale fakt potřebuji být v pohodě. Pokud budu zdravý a vyřeším všechny problémy, tak věřím, že do roka se dokážu o dost zlepšit, jinak to ale bude trvat ještě déle.
