Důvod byl jasný, těch pár zmiňovaných bodů mu chybělo ke splnění limitu pro nadcházející halové mistrovství Evropy, které od 1.března hostí Glasgow.
Hned po závodě jste mluvil o chybějících šestnácti bodech, což musí být opravdu k vzteku...
Ono by ve finále stačilo i třináct. To je to, co mi kazilo a pořád ještě kazí radost.
Ale zase na druhou stranu, poprvé jste získal titul a dostal se přes šest tisíc bodů. To se přece počítá, co říkáte?
No jo, ale stejně musím čekat. Takže nejásám. Tu radost zatím prostě pořád něco kalí.
Jaké jsou tedy aktuálně vaše šance, že se nakonec do Skotska přece jen podíváte?
Musím počkat do neděle, kdy bude definitivně jasné, jestli mě nepřekoná ještě jeden Francouz.
Zkusíte si tipnout, jestli to dokáže?
Ne, raději tipovat nebudu. Ono seto fakt těžko předvídá.
Třeba nakonec pojedete oba. Může se přece někdo ze soupeřů omluvit, nebo ne?
Jo, to je další věc – jestli přijmou pozvánku všichni z venkovní sezony. Prostě uvidíme.
Pojďme se ještě vrátit na chvilku do Stromovky. Kde se podle vás dalo těch potřebných třináct bodů nahnat?
Třeba v tyčce. Tam jsem dokonce skočil o jednu výšku víc: 485 centimetrů. Laťka se viklala, já dopadl, koukl se nahoru a viděl, že drží. Už jsem se skoro radoval, když vtom spadla.
Pokud se nepletu, tak podobnou situaci jste pak zažil i ve výšce, jeto tak?
Jo, tam jsem taky laťku těsně shodil. I když ono ani v kouli a na překážkách to nebylo technicky ideální. Při šedesátce jsem dokonce málem upadl. Takže ono těch rezerv bylo víc. Ale takový už je víceboj.
Neznat konečný výsledek, tak bych z vašeho hodnocení skoro došla k závěru, že jste musel skončit někde hluboko v poli poražených. Ono to ale bylo úplně obráceně. Věřil jste už první den, že by z toho mohl vyjít výkon přes šest tisíc bodů?
Je pravda, že už šedesátka naznačila, že nějakou formu mám. Dokonce možná větší, než jsem si myslel. (usmívá se) Jenže já se bál dálky. Nevěděl jsem, jak dopadne.
A ona dopadla velmi dobře...
Parádně. Přesně tak, jak jsem chtěl. Faktem sice je, že už jsem skočil i dál, ale vzhledem k tomu, že předtím jsem si právě při dálce poranil kyčel, tak jsem se jí tentokrát bál.
Když jste se odrazil, už jste na patálii z minula nemyslel?
Naštěstí ne, tudíž mi hlava dovolila letět docela daleko.
A kyčel už je v pořádku?
Úplně v pořádku už asi nikdy nebude. Teď se třeba zase víc ozývá ta druhá, z odrazové nohy. Ale projít vícebojem bez toho, aniž by vás něco bolelo, to v podstatě nejde.
Jak teď budete trávit čas do neděle, kdy se dozvíte, jestli na vás místo v Glasgow zbude, nebo ne?
Jen čekat nebudu. (usmívá se) Musím trénovat. V sobotu pak poběžím překážky na mistrovství republiky a v neděli vrhnu koulí.
S oslavou vícebojařského domácího titulu počkáte až po verdiktu, zda nominace vyjde, či nikoliv? Nebo jste se už přece jen nějak odměnil?
Jen jsem se zašel dobře najíst.
Na něco speciálního?
Dal jsem si burger.
Nějakou zdravější variantu?
(usmívá se) Jasně, měl jsem domácí, ve kterém bylo všechno v naprostém pořádku. Po takovém výkonu jsem si ho na doplnění energie mohl klidně dovolit.
