„Byl to pro mě úžasný rok. Splnilo se mi hned několik snů. Dostal jsem se na olympiádu, znovu jsem vybojoval titul mistra Evropy a v Riu jsem nakonec získal i medaili. Jsem strašně rád, že jsem si ji dovezl,“ řekl Prskavec.
Není tam žádné ale? Nic vás nemrzí?
Maličko mě mrzí ten dotyk (na olympijských hrách), protože bez něj bych vyhrál. Ale ono se to tak trochu mělo stát. Kdybych měl ve třiadvaceti všechny tituly, asi by nebylo kam stoupat. Takhle mám obrovskou motivaci do dalších čtyř let, abych do Tokia trénoval naplno.
Jste typ, který po sezoně rád bilancuje, nebo se spíš neohlížíte?
Spíš se soustředím na to, co přijde. Nesnažím se žít v minulosti, žiju v přítomnosti. Spíš musíte plánovat, co přijde příští rok, co pro vás bude prioritou.
A pro vás tou prioritou bude?
Mistrovství Evropy a mistrovství světa, takhle to chci mít rozdělené. Loni jsem ještě jezdil závody v kategorii do 23 let, ty už se mě příští rok týkat nebudou, pojedu jen závody pro dospělé. Tak snad uspěju.
Přípravu na příští sezonu jste začal kdy?
Já jsem se po olympiádě trochu bál, když jsem viděl ten šrumec, který nastal. Že budu mít hodně akcí, že mi to nepůjde. Ale nakonec jsme to s manažerem (Martinem Mullerem) dokázali skloubit tak, že jsem tyhle akce hned po posezonní pauze omezil a vrátil se k tréninku. Při posledním soustředění na přelomu listopadu a prosince už jsem se ve Spojených arabských emirátech na vodě cítil dobře. Věřím, že to příští rok zase půjde.
Asi je pro vás lepší připravovat se v teple ve Spojených arabských emirátech, než doma v zimě, že?
Jasně, příprava je v teple mnohem kvalitnější i co se zdraví týče. Můžu samozřejmě jezdit v Praze, ale není to nic příjemného. Trochu se té vody i bojíte, nedovolíte si to, co v teple, protože se bojíte, že se převrátíte. Jsem rád za soustředění ve Francii i ve Spojených arabských emirátech. Teď doma na vodě nejezdím, vlezu do ní asi až týden před lednovým odletem do Austrálie, abych měl něco najeto a nebyl to takový šok. Jinak trénuju na pádlovací mašině.
Na pádlovací mašině?
(Zasměje se) Víte, jak je v posilovně takový ten veslovací stroj, tak my máme pádlovací mašinu. Má to pádlo a dvě nitky, za které se tahá a ty pak točí větrákem. Prostě pádlovací stroj. Kromě toho ještě jezdím trochu na běžkách, snažím se makat v posilovně. Dělám tu suchou přípravu, kterou jsem loni trochu vynechal. A koncem ledna už odlétáme na tradiční soustředění do Austrálie, kde se plně připravím na příští sezonu.
Ale takovou pádlovací mašinu v posilovně nenajdete...
Ne ne, tu máme svou. Vlastně jsem ji dal klukům k nám do oddílu. Před deseti lety jsem ji v Kanadě dostal k Vánocům a od té doby slouží, tak snad se nerozpadne.
TLESKÁM! Jiří Prskavec vybojoval v Riu bronz.
Už jste podobný stroj předtím znal?
Ne, byla to pro mě novinka. S rodiči jsem dva roky žil v Kanadě, a když tam voda zamrzne, fakt nemáte kde jezdit. Tři měsíce jsme třeba museli trénovat na suchu a ten pádlák byl nutnost.
Jaký dárek dostanete pod stromeček letos?
To opravdu nevím, ale přál jsem si sluchátka, tak doufám, že se ta informace k tátovi donesla (smích). Ježíškovi nepíšu, většinou to řeknu tátovi a mamka mi vymyslí něco hezkýho. Ale táta vždycky potřebuje říct, co chci. Tentokrát jsem to řekl přítelkyni, tak snad tu informaci předala dál.
Vy už jste tátovi vánoční dárek dal v podobně olympijské medaile, že?
Snažíme se během Vánoc sport do našich životů netahat. Jsme rádi, když jsme s rodinou, když jsou tam babičky, bratranci, sestřenice. Olympijská medaile byla odměna pro mě i pro tátu za sportovní sezonu. Ale Vánoce by opravdu měly být o tom, že se rodina sejde a k tomu si dá něco dobrého. Olympijská medaile tam úplně nezapadá.
Říkáte něco dobrého, takže z cukroví si dopřejete všechno?
Právě že dopřeju. A pak to v průběhu ledna a února hrozně bolí, když to musím shazovat. Když přede mě postaví bednu s cukrovím, tak jím a jím, dokud to tam je a pak jsem jak Otesánek. Během svátků se fakt vůbec nehlídám.
Kolik kilogramů tak během svátků přiberete?
Dvě kila určitě. Naštěstí nejsem doma tak dlouho.
A jak špatně se pak ta dvě kila shazují?
Vlastně se to spálí samo tréninkem, který v Austrálii máme. Tam už se snažím trochu hlídat, chodím denně běhat, ale bolí to.
