Před Vánocemi absolvoval s tréninkovou skupinou Viktora Zapletala náročný desetidenní tréninkový camp na Kanárských ostrovech. A každodenní dřina v kopcích Gran Canarie mu ukázala, že k návratu na původní úroveň povede ještě dlouhá cesta.
„Pocity jsou smíšené. Na jednu stranu mám za sebou deset náročných tréninků v kopcích, o čemž se mi před měsícem ani nesnilo. Byl jsem nadšený, že si můžu cyklistiku zase užívat,“ říká Ježek.
Ale hned dodává: „Zároveň mi soustředění ukázalo, že dopady zranění jsou opravdu vážné a stále limitující. Kdo mě zná, ví, že bych už nejradši trénoval tak, jak jsem byl celý život zvyklý. Ale to bohužel nešlo.“
Čísla, která se na jeho computeru po tréninku objevovala, byla hodně pozadu v porovnání s tím, co by si paralympijský šampion přál. „Musím být trpělivý. Každopádně jsem rád, že jsem těch deset dní mohl absolvovat,“ tvrdí.
Další náročná zkouška čeká Ježka teď. Nový rok ho zastihl v letadle, cestou na další tréninkový camp v Austrálii. Ten zařazuje do své přípravy už mnoho let a ani letos neudělal výjimku.
Hlavní přednosti pobytu u protinožců? Nejen velmi teplé počasí a vhodný profil tréninkových tratí, ale také početná cyklistická komunita, denně vyjíždějící na trénink.
Prostředí by Ježkovi každopádně mělo znovu pomoci k tomu, aby se přiblížil někdejší formě. „Jirka se postupně dostává do kondice. Ale nese si s sebou řadu trvalých změn, které ovlivňují výkon,“ netají trenér Zapletal.
Největší starosti podle něj Ježkovi přidělává hrudník, kde mu po úrazu chybějí dvě žebra. „To samozřejmě představuje zcela novou skutečnost v kritických hodnotách zátěžové ventilace,“ vysvětluje Zapletal.
Problémem je také zraněná pažní kost, která neumožňuje plně využít svaly pravé ruky. „Zapojení silných paží přitom kompenzovalo sníženou výkonnost amputované končetiny,“ říká trenér.
Ježek však už několikrát ukázal, že s těžkostmi se umí porvat. Dokáže to i tentokrát?
