Ve finále jste porazil i famózního Michala Martikána, vašeho kamaráda. Dobíral jste si ho potom?
Ani ne, nebylo to potřeba. Ono Mišu už tak dost štvalo, že je nějaký Ježek před ním. Ale mám z toho hezký pocit, všichni si mysleli, jakej je Martikán pánbůh neporazitelnej – a vidíte, není.
Naposledy jste vyhrál pohárový podnik před osmi lety. Dávno, že?
Jo, to bylo v Sydney rok před olympiádou, na kterou jsem se potom nekvalifikoval. Teď máme taky rok před olympiádou... Kdo ví, třeba dopadnu podobně, nominační kritéria jsou kruťárna, z každé země se může kvalifikovat jen jedna loď.
V čem jste byl tehdy v roce 1999 jiný než teď?
Míň šedivý a míň zodpovědný. Když pak máte děti, neděláte tolik blbostí. Taky jsem víc vydržel. Teď už se hospodě spíš vyhýbám, protože pak můžu další den rovnou škrtnout, jak jsem z ní vyřízenej. Na zrelaxování abych si naplánoval prázdniny.
Ale i vaše funkce v organizačním štábu závodů bere síly, ne? Opět jste toho moc nenaspal jako loni, kdy jste pracoval v Troji pro organizátory mistrovství světa?
Ale jo, letos jsem se dokonce i vyspal. Lepšíme se každým rokem. Loni jsem občas opouštěl areál až v jednu v noci, tentokrát v devět večer. Ani jsem už nemusel řešit kabely, které byly po povodni vyšplouchlé a každou chvíli nefungovaly.
Jenže před rokem jste ještě neměl na starosti dceru Lucinku...
Jo, s tou si tady hraju. Aspoň se nenudím. Je to lepší než nudit se jako ostatní, ne?
Český kanoista Stanislav Ježek na trati závodu Světového poháru v Praze - Troji. |