„Bude to motokrosová bomba,“ prohlásil manažer litomyšlského týmu Petr Kovář. „Doufám, že i my budeme úspěšní.“ Orion bude mít v závodě dva jezdce.
Petru Bartošovi i Rakušanu Markusu Mauserovi není superkros vůbec cizí, což v minulých letech dokazovali v brněnském Rondu.
„Oba mají s halovými závody bohaté zkušenosti. Věřím, že se jim bude dařit i na zbrusu nové trati v Praze,“ pronesl Kovář. „Byl bych moc rád, kdyby oba aspoň jednou postoupili do finále.“
Bartoš bude spolu s Janem Brabcem a Martinem Michkem patřit mezi největší české naděje. V aréně se představí na zbrusu novém stroji Suzuki 450. „Při halovém superkrosu se vše odvíjí od startu. V Brně mi šly. Doufám, že v Praze to bude stejné,“ prohlásil Bartoš.
„Když Petrovi trať sedne a bude v psychické pohodě, je schopen podat až nadlidský výkon. Doufám, že ho publikum vybičuje. A pokud se nepřizabije, mohl by zajet dobrý výsledek,“ řekl Kovář.
Bartoš navíc může spoléhat i na přízeň organizátorů. Pokud se do finále neprobojuje žádný Čech, mohou vybraného domácího jezdce dosadit sami na divokou kartu.
Na postup do finálové jízdy může pomýšlet i dravec Mauser. „Jen nesmí padat,“ připomněl Kovář časté karamboly rakouské akvizice Orionu. Hop nebo trop. Takový styl jízdy je Mauserovi více než vlastní.
Ovšem na české závodníky, mezi nimiž bude i Zdeněk Kostelecký z pardubického týmu Remate, čeká nesmírně silná konkurence. O premiérový superkros v Sazka Areně byl obrovský zájem. Ve startovní listině figurují třeba výborní Francouzi Vanni s Lettelierem, Jihoafričan Dugmore nebo plejáda amerických závodníků.
„Na dvanáct finálových míst bude velká tlačenice,“ tvrdí Kovář. „Pro naše jezdce by mohlo být výhodou, že halová sezona teprve začíná. Soupeři ještě nemusí být tolik rozjetí.“
V doprovodném programu se představí i bývalý úspěšný reprezentant Kovář. Spolu s dalšími současnými či bývalými jezdci pojede závod na pitbicích, motocyklech vysokých necelý metr. „Bude to určitě výborná show pro lidi. Už se těším,“ pronesl Kovář.
Před startem se nelíčím, říká motokrosařkaDívky v jejím věku žadoní, kdo je odveze na diskotéku. Jana Bártová, šestnáctiletá mladá dáma z jihomoravských Ždánic, nemusí. V garáži rodičů totiž stojí její motocykl KTM. Každou chvíli na něm vyráží do terénu. Jenže ne na diskotéky. Jana jezdí motokros, je v něm mezi ženami nejlepší v republice. O tom, jak jí to jde, se na vlastní oči přesvědčí diváci víkendového Euronics Arenacrossu 2006 v pražské Sazka Areně, kde desítka rychlých dívek předvede v rámci bohatého programu ukázkový závod na jedno kolo. „I my holky se těšíme. Třeba já jsem na takové trati a v takové hale ještě nejela. Už dva týdny studuju trať a kroutím při tom očima, jaká bude,“ těší se Bártová. Ženský závod v hale, to tu ještě nebylo. Pokud chtějí česká děvčata závodit v hale, jezdí nejčastěji na dřevěné tratě do Maďarska. V létě se počítá ženský pohár, domácí mistrovství republiky pod otevřeným nebem. Bártová ho letos vyhrála, ale tahle konkurence už ji přestala zajímat. „Jezdím Meteor Cup s chlapama, tam to je lepší. Když je krize, dojedu tak šestá, ale už jsem dvakrát vyhrála,“ bilancuje. V létě okusila závody mistrovství světa, V Německu dojela na 17. místě, celkově jí patřila 22. příčka. V budoucnu chce být v první desítce. Povede se to? Je to možné. Vždyť prakticky všechen volný čas věnuje jízdě na motocyklu. I v zimě řádí na sněhu na louce. Ale nejraději má motokros. „Víkendy jsem na závodech, trénuji třikrát týdně. Zatím mě to hodně baví, vždyť tomu věnuji polovinu života,“ říká. Už jako osmiletá začala jezdit na babetě. Na jižní Moravě je jednou z nejrychlejších šestnáctiletých dívek. Ovšem pouze pokud nejede do školy v Bučovicích – tam šlape poctivě na kole. Deset kilometrů tam a deset zpět poskytují kromě jiného dobrý trénink. Jako dítě hrála na flétnu, ale také se s otcem pohybovala v zákulisí závodů. To rozhodlo. Také proto má otec pro dceřinu vášeň takové pochopení, i když se o ni někdy bojí. „Hlavně hned po startu je to maso. Tam mám strach. Ale ujede se první kolo a už holku zase dupu, ať pořádně maká,“ říká se smíchem Bárta. Ne vždy to byla legrace. Vloni mladá motokrosařka havarovala, prorazila si lebeční kost a způsobila další zlomeniny v obličeji. Ležela na jednotce intenzivní péče… „První den jsem přemýšlela, že s tím seknu. Ale ne dlouho,“ vzpomíná. Na fotku, kde se vidí s černými kruhy kolem očí a hadičkami v ústech, se už dnes dívá bez starostí. Však také jezdí často trénovat do Hustopečí do areálu Petra Kuchaře. A to je propagátor boje proti strachu, žádný úraz ho zatím nedokázal zastavit. Stejně nebojácná je i Jana Bártová. V Maďarsku, kde závodí, pro ni tamní obdivovatelé založili fan club. Doma zatím takové obdivovatele nemá. Kluci se občas ptají, čemu se věnuje ve volném čase, ale na projížďky na motorkách ji nezvou. „Kluci v mém věku jsou ještě telata. Nejvíc s otevřenou pusou žasnou, že se nebojím,“ směje se studentka. V Praze ji o víkendu bude provázet oblíbený plyšový talisman, možná si vezme sponku do vlasů. Žádné další zaříkadla, zkrátka nastoupí a pokusí se vyhrát, což se očekává. „Nemaluji si na závody nehty, nelíčím se. To bych vypadala! Po závodech mám akorát make-up od prachu, někdy mi i vousy narostou!“ říká. Ale pozor. Nástup bude slavnostní, na ten dámy nastoupí ve večerních šatech. Premiéra ženského závodu bude se vší parádou. |
