Přesto před prvním závodem mistrovství světa, které začíná v neděli v Kataru, tvrdí: "Loni jezdila motorka se mnou, teď konečně jezdím já na motorce."
Jste silnější?
Jsem! Celou zimu jsem dřel, fyzicky jsem připravený jako nikdy. A když jsem silný ve fyzičce, tak jsem silný i v hlavě. Zklidnil jsem se. Když jsem si teď měřil tep na motorce, tak mám zhruba 150–160, to je o deset dvacet úderů méně než loni. To jsem byl vyklepanej a vystresovanej, letos ale vím, co mě čeká.
Platí to zklidnění i v životě?
Tak to zase ne. Já se nechám rozhodit snadno.
Říkal jste, že víte, co vás letos čeká. Tak tedy, co vás čeká?
Dřina a boj! Pojedu, co to dá. A když budu do desítky, tak je to pro mě ta bedna. A když se nachomejtnu do první pětky, bude to bomba. Nemám tovární motorku, proto to bude s mým náčiním vrchol.
Co soupeři? Budou si vás letos hlídat víc?
Začali se mě bát. Loni jsem se za někoho pověsil, ale on to neřešil, věděl, že mi za tři zatáčky ujede. Teď se při testech otočí a pouští mě před sebe. Buduju si respekt! Samozřejmě bych chtěl, aby se jednou jezdci věšeli za mě, ale to chvíli potrvá.
Další Češi v akciLukáš Šembera Loni překvapil v Brně, když se při premiéře v MS prodral z 36. místa na startu až na konečnou 17. pozici. Teď už ho čeká celý šampionát. "Měl bych získat aspoň nějaký bodík," říká učeň na automechanika.
Když bude mít den, může se objevit v první pětce. Vždyť při posledních testech v Kataru byl třetí a šestý! Navíc má tovární motorku. "Kdybych skončil v konečném pořadí do desátého místa, bylo by to dobré," říká letošní maturant. |
Děje se to. V každé kubatuře je pár lidí, kteří se snaží ubližovat. V té naší je třeba ostrej Barbera. Někdo chytne nerva a neustojí to. Například na březnových testech v Jerezu jsem se někoho držel, jemu se to nelíbilo, zpomalil a z boku mě začal tlačit do trávy. Ale nejsem žádný nazdárek, abych to neustál a zajel tam. Udržel jsem se na trati.
Na protest u komisařů by to bylo?
Jak to není v záběru kamer, tak to nikoho nezajímá. A vlastně já to ani neřeším. Naopak jsem rád, když je můj soupeř rozhozený. Ale někdy to bolí. To když mi v roce 2004 Jenkner při závodě v Barceloně v plné rychlosti máčkl na brzdu. Hezky jsem si vystoupil.
Když už jsme u závodů, řekněte mi tři věci, které musíte před každým podnikem udělat.
Musím vstát, dojet na start a odjet to. Ne, vážně. Já nemám žádné rituály, jen se teď se svým kondičním trenérem snažím dělat dobrou rozcvičku, abych šel na závod dobře prokrvený. A taky na startu poslouchám muziku, abych nevnímal lidi okolo, protože tam je chaos.
Přítelkyni byste na závod vzal?
Vždycky jsem byl toho názoru, že je žena na závodech rušivý element. Ale přítelkyně už se mnou byla, líbilo se jí to a ani mě neznervózňovala, neotravovala. Navíc mi pomohla, když třeba umyla kombinézu. Každá ruka se hodí... Jsme spolu rok a půl a jsem spokojený.
Pojďme zpět k závodům. Letos je tu jedna novinka, že bude pouze jedna kvalifikace na závod.
Z mého pohledu je to špatné. Mám jen jednu motorku a handicap se násobí. Když jsem loni v pátek spadl, měl jsem ještě druhý den na to, abych čas vylepšil. Teď ne. To je další zátěž na hlavu, ale nedá se nic dělat: když spadnu, tak spadnu.
Naopak dvě motorky, a obě tovární, má druhý Čech, Karel Abraham. Bude to pro vás prestižní souboj, udržet si pozici české jedničky?
Ne. Chci ho porazit a chci porazit ještě dvacet dalších. Kdybych bojoval jen proti Karlovi, tak můžeme oba jezdit český mistrák. Třikrát se sejít v Brně a Mostu a ušetřili bychom. Jenže nám jde o něco jiného.
