Byla to na Tour jeho životní „trefa“. Dost možná už nikdy za tak krátkou dobu tolik peněz nevydělá. Snad jedině, kdyby se ve Vancouveru 2010 stal dvojnásobným olympijským vítězem.
Necelé dva miliony za 10 dnů ukrutné dřiny? Fotbalový záložník Tomáš Rosický vydělá za stejný čas 4,2 milionu, i když je kupříkladu zraněný.
Podaří-li se Bauerovi úžasná sezona, kdy bude vytrvale vítězit ve Světovém poháru, získá maximálně 6–7 milionů korun včetně prémií sponzorů. Rosický si jen na základní mzdě přijde na víc než dvacetinásobek.
Rosický a Bauer, dva sportovní hrdinové současného Česka, žijí ve zcela odlišných světech. A neplatí to pouze v okamžiku, kdy tyto světy budeme srovnávat pomocí peněz.
„Rosický na mě působí jako sportovec s darem od pánaboha, dítě štěstěny s pohádkově nalajnovaným příběhem,“ říká expert na sportovní marketing Karel Tejkal. „Bauer byl naopak velkým smolařem. Když se před ním otvírala velká šance, vždy se něco pokazilo. Až teď ne. Vše si musel vydřít a vybojovat.“
Rosický vskutku dostal větší nůši talentu než jiní. Navíc ve fotbale, který je globálně sledován. Vyslovte takřka kdekoliv na planetě jeho jméno a fanoušci budou v obraze. Bauerův věhlas mohl naopak těžko proniknout třeba do Jižní Ameriky...
Odlišné světy řídí stejné zákonyOdlišné světy dvou českých hvězd? Jistě, takové konstatování je při porovnání životů Lukáše Bauera a Tomáše Rosického určitě na místě. Jde bezesporu o odlišné světy. Vládnou v nich však stejné zákony. Bauer i Rosický se jimi řídí. Nemají jinou možnost, jinak by se nevydrápali na vrchol. Jeden ze zákonů, který univerzálně platí na planetách obou mužů, zní: Obětuj sportu maximum! Podle tohoto příkazu dřou lyžař a fotbalista jako mouřeníni. Bauer i v létě trénuje třífázově, Rosický podstupuje v anglické lize zabijáckou porci zápasů. Samozřejmě, bez talentu by byla veškerá lopota zbytečná, ale kolik nadějí už zahubily lenost a neochota rozvíjet vlastní nadání. I daň za proniknutí mezi absolutní špičku je v Rosického a Bauerově světě stejná: zdravotní potíže přepínaných těl. Jak Rosický, tak Bauer jsou skvěle trénovaní, ale hodně opotřebovaní. Jako takřka všechny běžce trápí i Bauera astma a potíže horních cest dýchacích, Rosického zase brzdí neustálé svalové problémy. V obou světech je za skvělé výkony odměnou sláva, vlastní radost a uspokojení, také respekt a uznání okolí. A rovněž peníze, byť při tomhle srovnání vypadají Rosický a Bauer vedle sebe jako král a chuďas. Bez ohledu na počet nul na kontech dvou mužů, i u výdělku platí pro oba stejné pravidlo. Vyslovil ho podnikatel a vizionář Henry Ford: Podnik, který nepřináší nic jiného než peníze, je ubohý podnik. V případě Bauera i Rosického jde o víc než o peníze. Jinak by svět ani jednoho nefungoval. |
Sport, v němž oba vynikají, je tím nejzásadnějším, co určuje jejich postavení. Lyžař z Krušných hor se například úzkostlivě brání tomu, aby jej polapila velká marketingová společnost. „Tahala by mě od čerta k ďáblu a výsledek by byl kdovíjaký. Raději nějaké peníze obětuji,“ vysvětluje.
Luxus solitéra si může Bauer – na rozdíl od kapitána fotbalové reprezentace – dovolit. Rosický musí mít silné manažerské zázemí, jinak by svou pozici neustál: hráč jeho formátu je nutně součástí showbyznysu.
Těžko si představit, že by si Bauer sedl do křesla a nechal se v rámci reklamní kampaně oholit herečkou Evou Aichmajerovou, jako to udělal loni Rosický. Přitom ani jemu podobné akce nesedí. „Na to moc nejsem, ani na okecávání,“ přiznal jednou. „Dejte mi míč a nechte mě hrát.“
Jenže i on, založením introvert, se musel smířit s rolí celebrity, k níž takové věci patří, stejně jako módní oblečení a vlastně i modelka coby přítelkyně, jíž je v Rosického případě Radka Kocurová. V bulváru se už objevily „zaručené“ zprávy o rozchodu či nevěře sledovaného páru. „Spousta lidí má potřebu vnášet mezi nás nejistotu a zlo,“ stěžovala si Kocurová.
Takto propíráni Bauer ani jeho žena – bývalá lyžařka, s níž má dvě děti – nejspíš nikdy nebudou. Rodina navíc naučila Bauera zodpovědnosti. Dálkově stále studuje na vysoké škole a uvědomuje si: „Lyžováním si na život po kariéře nevydělám.“
Na Božím Daru sice běžkař bydlí v domku na splátky, ke kterému si sám vyrobil plot, ale uvažuje, zda tu zůstane natrvalo. „V okolí se těžko hledá práce.“ Takové starosti Rosický nemá: i kdyby se po kariéře slunil do konce života na Havaji, těžko by vydělané peníze stihl utratit.
A jsme zase u financí. „Rozdíl mezi výdělky fotbalistů a ostatních je až krutý,“ tvrdí manažer Pavel Zíka, v jehož „stáji“ jsou kromě fotbalistů i Šebrle či Sáblíková.
I proto, nezhýčkán fotbalovým světem, Bauer trpělivě po závodu Světového poháru vyčkává na pokoji, až mu zavolají čeští novináři. Dovolat se takto bezprostředně Rosickému je prakticky vyloučeno: vypadá to jako hýčkání, ale je to spíš nutnost. „Jsem obyčejný kluk, nepřipadám si extra výjimečný,“ tvrdí Bauer.
Rosický totéž říct nemůže: má výjimečný talent, výjimečný život, výjimečnou dívku, výjimečné peníze. „Já jsem ale na fotbal stejně dřevo,“ říká Bauer s úsměvem. Neměnil by.
