Loni jste u španělského daviscupového titulu chyběl. Je to pro vás teď satisfakce?
Rozhodně! Pro mě bylo velmi smutné nebýt loni s vítězným týmem. Tehdy bych kvůli svému zdraví klukům moc nepomohl. Koneckonců jsem tam ani nebyl potřeba, zahráli neuvěřitelně a Argentinu porazili.
Letos už to bylo jinak.
Jenže znovu musím klukům poděkovat, že dokázali postoupit ze čtvrtfinále a ze semifinále, na které jsem taky nemohl dorazit. Jen díky nim jsem teď mohl být u toho. Můžu vás ubezpečit, že jsem si užíval každý daviscupový zápas, do kterého jsem kdy nastoupil. A zahrát si finále před domácím publikem? To už je vážně něco.
Někteří hráči se z Davis Cupu omlouvají kvůli nabitému kalendáři. Proč ne vy?
Nikdy bych neodmítl. Nesmírně rád hraju za svou zemi, stejně jako ostatní kluci v týmu. Přestože tenisový kalendář je opravdu hrozně nabitý, což podle mého názoru není zrovna nejrozumnější.
Za ochotu jste se dočkal odměny.
Ukázali jsme, že Španělsko je tenisovou velmocí. Ale v klíčových chvílích nerozhoduje jen tenisová kvalita. Kromě herního umění jsme totiž všichni v týmu taky velmi dobří přátelé. To vám ve sportu hodně pomůže. Mimo to je fajn vidět, že před sebou máme velkou perspektivu. Tohle zdaleka nemusí být poslední titul pro Španělsko.
O vás osobně přitom lidé po Turnaji mistrů dost pochybovali. Jak jste se s tím vyrovnával?
Nijak zvlášť. Já sám jsem se před finále cítil výborně. Celý týden před prvním zápasem se mi zdálo, že mi to v tréninku docela šlape. Tvrdě jsem na sobě pracoval. Takže jsem neměl žádný problém. A nakonec se z toho vyvrbil přesně takový závěr sezony, jaký jsem potřeboval. Je docela příjemné zase vyhrávat.
Takže to byl nakonec docela dobrý rok?
Byly v něm skvělé momenty i ne zas tak skvělé momenty. Ale rozhodně bych netvrdil, že to byl přímo špatný rok. Vyhrál jsem Australian Open, tři turnaje Masters, teď se mi dařilo i v Barceloně. Kruci, tohle je Davis Cup, opravdu velká věc! A já už jsem nějakou dobu nezvedal nad hlavu žádnou trofej. Tyhle chvilky si člověk musí uchovat, aby vás držely nad vodou, až se zase přestane dařit.
