Touhle dobou by měl obyčejně za sebou už kolem desítky dostihů. Letos však žokej Jaroslav Myška v sedle stihl zatím jen dva - ještě před vypuknutím koronakrize byl v březnu šestý a čtvrtý ve francouzském Fontainebleau, a pak už na překážkách závodit nemohl.
Jinak se ovšem pandemie jeho práce v tréninkovém středisku ve Valech u Přelouče, které vede společně s manželkou Štěpánkou, příliš nedotkla. Vlastně ani nemohla. „Chod naší stáje byl normální, o koně se musíte postarat,“ poznamenává Myška lakonicky. „Musíte je nakrmit a trénovat.“
Jedna dílčí změna se tu přece jen odehrála - trénink koní bylo nutné nastavit jinak.
„Dřív jsme je chystali na duben a to se teď posouvalo. Zaměřovali jsme se proto na jejich rychlostní vytrvalost - vyloženě rychlostní tréninky nebyly,“ srovnává jezdec přípravu s předchozími sezonami.
Každopádně neměl důvod se nějak moc trápit pro vládní karanténní nařízení - kromě jeho ženy je totiž ve stáji natrvalo zaměstnaný už jen jeden člověk a k tomu jim pomáhá ještě mladá praktikantka, jež se tam ovšem nevyskytuje pořád. Rozptýlit se po areálu a věnovat se klidně každý něčemu úplně jinému, navíc často na čerstvém vzduchu, tady nebyl problém.
„Majitelé koní z naší stáje jsou supr lidi, drží nás a podporují. Hlásili mi, že je krize tolik nezasáhla.“ Jaroslav Myška, dostihový žokej |
Běžný servis pro koně samozřejmě něco stojí a Myškovi jich momentálně trénují sedmnáct. Vždycky se však mohli spolehnout na majitele svěřených koní, takže v tomto smyslu nestrádají.
„Jsou to supr lidi, stáj drží a podporují nás. Hlásili mi, že jejich firmy ta situace až tolik nezasáhla, nestěžovali si,“ kvituje Myška.
Potíž nepředstavovaly třeba ani dodávky krmení pro koně.
„To bylo zajištěné. Používáme irské, které je v republice naskladněné. Ta zvířata od něj nemohl nikdo odstřihnout,“ podotýká Myška.
Teď v pondělí byl po dlouhé pauze jako doprovod se čtyřletým hnědákem valachem jménem Well Absolut na dráze v Mostě. Koník běžel rovinu druhé kategorie na dva kilometry a žokej Jaromír Šafář s ním skončil třetí.
„Byli jsme spokojení, Well Absolut předvedl velmi dobrý výkon. Porazil dva nebo tři další koně, kteří nosili o dvanáct kilo menší váhu,“ libuje si Myška.
Sám by měl opět „jezdit“ už příští sobotu v Karlových Varech, kde vedle rovin pořádají i dvě klasické steeplechase.
„Chceme tam vyrazit s jedním překážkovým koněm, čekám, jak se to vyvine,“ říká Myška. „V Pardubicích se nyní moc nevyznám, nejdřív psali, že se tam bude závodit bez diváků, potom zase, že je tam chtějí... A sleduju i cizinu, v červnu bychom se možná znovu mohli vydat i do Francie. Ale otvírá se to pomalu,“ přemítá žokej.
Přestože v Nancy, Štrasburku, Auteuilu, Vichy nebo zmíněném Fontainebleau v uplynulých sezonách startoval pravidelně, prý nijak zvlášť nevadilo, že to letos vinou pandemie skoro nešlo.
„Nemáme na to zase nějaké favority a konkurence je velká. My tím spíš vyplňujeme čas - jezdíme tam v předjaří a pak po konci tuzemské sezony,“ objasňuje Myška. „Spíš to je o sbírání zkušeností, ale občas se zadaří. I pro majitele je to oživení.“
Ve Fontainebleau naposledy soutěžil s devítiletým ryzákem valachem Bridgeurem, který už se dvakrát umístil jako sedmý ve Velké pardubické (loni na podzim ho však Myška při vrcholu domácí sezony musel zadržet). To je podle jezdce vyloženě kůň, který se rád podívá do světa.
„Je šikovný, i když moc nevyhrává. Obyčejně tam odvodí většinu dostihu a pak ho několik koní předběhne,“ popisuje Myška. „Ale cestování miluje. Když tam dorazíme, je po dvanácti hodinách v přívěsu čilý a natěšený. V tom období taky bývá nejvíc v pořádku. To v Pardubicích je naopak znuděný a otrávený, přes léto to tady s ním je na pendrek,“ dodává žokej s úsměvem.
