„Ale v úterý jsme se s týmem aspoň odměnili svíčkovou. Už jsme se po takové době těšili, až si dáme něco českého. Byla tam i nějaká uzená kolena, takže jsme se jen odvalili domů a usnuli,“ smál se Jaroslav Kulhavý po příletu do Česka.
Během sedmi dnů v jihoafrické divočině ujel spolu s Američanem Howardem Grottsem 658 kilometrů s celkovým převýšením 13 500 metrů. Trápily je zažívací potíže, náročný terén, pády i defekty.
„Bylo to strašně náročné, protože ani den před koncem nevíte, jestli vůbec dojedete do cíle. Jsme rádi, že se nám i přes problémy povedlo hned napoprvé s Howiem vyhrát,“ vyprávěl olympijský šampion z Londýna.
Byl to pro něj přitom úplně jiný triumf, než v letech 2013 a 2015, kdy Cape Epic ovládl spolu s Christopherem Sauserem, pětinásobným šampionem závodu.
Právě první triumf byl pro třiatřicetiletého bikera nejemotivnější. Sauser měl totiž původně jet s Jihoafričanem Burrym Standerem, který však tragicky zahynul po srážce s automobilem měsíc před závodem.
„Složili jsme ten tým na jeho podporu a vzpomínku, bylo to hodně emotivní,“ popisoval.
Tehdy měl na přípravu pouhé tři týdny, v osobě Sausera ale našel učitele, který ho provedl všemi nástrahami jihoafrické tratě. „Byl jsem takovým učedníkem. Christoph mi říkal, co mám jíst, kdy budeme vstávat a další věci. Předal mi ty nejlepší zkušenosti a vlastně to pro mě tehdy bylo docela jednoduché,“ vzpomínal Kulhavý.
Letos si poprvé sám vyzkoušel roli učitele. On byl lídrem týmu, on byl tím, na koho pětadvacetiletý Grotts spoléhal. Americký mladík sice už měl s Cape Epic zkušenosti z loňského roku, ale tehdy závod objel coby člen podpůrného týmu. Nad celkovým triumfem vůbec neuvažoval. „A ono je to něco úplně jiného, když jedete maximálně vyhrát nějakou etapu, nebo se pokusit bojovat o celkové vítězství. Před závodem jsem nevěděl, jestli mi bude stačit a co s ním těch osm náročných dní udělá,“ popisoval český biker.
I proto ještě týdny před závodem Kulhavý tvrdil, že o celkové vítězství nemá smysl usilovat. Těsně před odletem do Jižní Afriky už ale připustil, že se o to pokusí.
„Když mi totiž Howard líčil, jak se v Coloradu připravoval, uvědomil jsem si, že o vítězství opravdu můžeme jet,“ vykládal Kulhavý.
Grotts žije s rodiči ve srubu blízko Colorada v nadmořské výšce 2 700 metrů nad mořem. Pro přípravu na tak náročný závod měl ideální podmínky. „A byl to pro mě velký závazek, abych Jardovi stačil,“ uznal Grotts. Nejenže mu stačil, navíc ho skvěle doplňoval.
Zatímco Kulhavý táhl dvojici na rovinách, Grotts odváděl brilantní práci v kopcích. Po třetí etapě se americko-česká dvojice dostala do vedení a už ho nepustila.
Jestli si příští rok úspěšnou spolupráci zopakují? „Pokud oba zůstaneme v týmu Specialized, asi by to šlo,“ těší se Kulhavý.
