Nakonec ani to národnímu týmu k postupu na mistrovství světa nepomohlo. Češi prohráli s Nizozemskem 0:3 a povinně porazili outsidera Kypr 3:0. Porazili sice největšího favorita skupiny Bulharsko 3:2, ale to jim nestačilo.
Proti Bulharům už Štokr na smeči nehrál. Na hřiště se dostal v závěru druhé sady místo Davida Konečného. Oba elitní univerzálové se tak prostřídali.
"Jsem blbý, neumím říct ne...," řekl Štokr upřímně na to, že úvodní dva duely odehrál na smeči. "Chci pomoci týmu, takže když nám to s Nizozemci nešlo, vrátili jsme se ke starému systému."
Bránil jste se, že tam hrát nechcete?
Říkal jsem, že na přihrávajícím smečaři jsem díra, že tam nechci. Osobně se tam necítím, myslím si, že tam nejsem moc platný. Tak to je.
Jenže když jste s dalším špičkovým diagonálem Davidem Konečným spolu na hřišti, má mužstvo mnohem větší útočnou sílu.
Možná na tom smeči něco uhraju díky svým zkušenostem, ale co se týče klubové kariéry, není to pro mě nejšťastnější.
Takže trenér ruského Krasnodaru bude zlý, že jste hrál jiný post než v klubu?
V Rusku určitě nebudou rádi, budu to muset hodně vysvětlovat. Ale třeba někdo ocení, že jsem se obětoval pro nároďák.
Na mistrovství světa bude česká reprezentace chybět poprvé od roku 1994. Je to pro vás velké zklamání?
Holanďané a Bulhaři hrají v nejlepších ligových soutěžích světa a jsou v nich platnými hráči. My navíc sestavu lepíme každý rok znovu. Víc než to, že jsme nepostoupili, mě štve, že jsme mohli postavit daleko lepší mančaft.
Kdo vám v týmu chybí?
Určitě nejméně čtyři jména... Rozhodně máme v Polsku jednoho z nejlepších nahrávačů, ale nevím, kde byl problém. (Na mysli měl Lukáše Ticháčka, jehož trenér nepozval. "Důvodem bylo víření médií kolem něho na mistrovství Evropy, čehož měl plné zuby," řekl trenér Šmejkal. "Byl jsem rád, že se rychle vrátil do Rzesówa, kde přišel na jiné myšlenky. Je to jeden z nejlepších nahrávačů v Evropě, ale chtěl jsme mu dát čas na vydechnutí."). Chybí mi také Aleš Holubec, můj parťák z pokoje, stoprocentně Kamil Baránek, možná Karel Linz. Také Jakub Veselý a Jirka Král, ale ti nemohli ze zdravotních důvodů. Ale třeba i smečař Tomáš Hyský.
Jenže někteří z nich nechtěli přes svátky v závěru roku podstoupit přípravu s národním týmem.
Je to jejich rozhodnutí, ale myslím si, že přijet na čtrnáct dní z české extraligy a zabojovat nemůže být takový problém. Pak musíme lepit sestavu a já musím hrát na postu, kde mohl být Hyský.
V mužstvu se však objevili i mladí nadějní hráči.
Snad to někam povede a mladí si vezmou nějaké ponaučení, zkušenosti, v tom by ta kvalifikace mohla být pozitivní. Bude to však dlouhá cesta. Jak vidím na tréninku, tak ti mladí si musejí zvykat řvát na balony, oni na to nejsou z české ligy vůbec zvyklí. V tom je práce trenéra těžká, musí je do toho tlačit. Jestli ale chtějí v budoucnu jít hrát někam ven, musejí se to naučit.
Šanci dostal třeba devatenáctiletý nahrávač Pavel Bartoš. Co na něho říkáte?
Má před sebou velkou budoucnost, pokud bude dobře pracovat. Má nahrávačské prsty, to je na něm vidět. Je sice menší postavy, ale i v Rusku hraji s menším nahrávačem. V budoucnu by s ním reprezentace mohla předvádět rychlou hru.
Jak vůbec vidíte budoucnost české volejbalové reprezentace?
Nejde poskládat tým během roku s tím, že najednou budeme vyhrávat. Stejné to mají Holanďané, kteří jsou už delší dobu spolu. Mají dobrý, mladý mančaft, který bude růst.
Co by národnímu týmu pomohlo?
Vyházet nás starší hráče. Někteří pořád zůstáváme, chceme volejbal někam posunout. Snad si ti mladí od nás něco vezmou. Snad to dobré.
Řekl jste vyházet nás starší hráče? Tedy i vás?
Za starého se nepovažuji, i když jsem v týmu už dvanáct let. Ale také mohu za půl roku reprezentaci odmítnout.
O tom vážně uvažujete?
Zatím ne, nemohu říct, co bude. Ale v Rusku jsem bez rodiny, takže je to všechno hodně náročné.
