„Jediný mně podobný je Jirka Motl od nás z Lovosic, který ale pozvánku nedostal. Teď už kluci nic neříkají, dřív si dělali srandu, že si za svůj nároďák ještě platím,“ směje se Landa.
Reprezentace vstoupila do eurokvalifikace smolným středečním krachem 24:25 na Islandu, v sobotu v Plzni hostí Makedonii. Ovšem bez zraněného Jíchy.
Zvažoval jste pozvánku dlouho?
Trenér Honza Filip mi zavolal, jestli bych si to ještě nechtěl zkusit, ačkoli jsem mu už po posledním zápase s Makedonií řekl, že to nestíhám. Ale rozleželo se mi to v hlavě, pozvánka z reprezentace se neodmítá. Zahrát si s Horákem a Jíchou se nepoštěstí každý den.
Zvlášť když vás první pozvánka do áčka zastihla loni v 29 letech.
Zrovna tihle dva kluci byli zranění a potřebovali do obrany vysokého, tak mě zkusili. Nějak jsem jim zapadl do koncepce, s Říhou jsme odbránili celý reprezentační blok minulé sezony. Přitom já dvě sezony nazpátek říkal, že končím kariéru, protože se mi narodila druhá dcera. Nakonec jsem se rozmyslel, že budu hrát házenou dál, a půl roku nato přišla pozvánka do reprezentace. Obrovské štěstí. A obrovská pocta. Není moc lidí, kteří pracují a hrají v nároďáku. Užívám si každou vteřinu, je to jiná liga.
Padla vám na to zase dovolená?
Musel jsem si ji vzít. Mám ale šéfa, který to chápe a je úžasný. Bohužel tím trpí moje rodina, s kterou jsem nebyl dva roky na dovolené. Ještě to nějakým způsobem koušou, ale už to nebude moc dlouho trvat.
Jak moc bolí porážka na Islandu o jediný gól?
Hrozně to zamrzí. Měli jsme na vítězství, bohužel rozhodly maličkosti. Poslední desetiminutovka se nám ne úplně vydařila. Na druhou stranu prohra o gól není extrémně špatná, pokud doma vyhrajeme o dva. Matematika je jasná.
Na Islandu přišlo 2 500 diváků, házenou tam hltají.
Island je bašta házené a bylo super sledovat, jak tím žijí. Jak jich je málo, všichni se mezi sebou znají. Zážitek. Atmosféra byla báječná, takovou si představuju. Správné fandění, žádné že by na nás hučeli. Jako třešnička na dortu byla účast Petra Baumruka, legendy české házené, který se na Island v 90. letech odstěhoval. Je to lovosický odchovanec, má na Islandu obrovské renomé. Přišel se na nás podívat, všichni mu tleskali, je to neskutečná persona.
To i Filip Jícha, tahoun a světová hvězda. Jak to s ním šlo?
Hrát vedle něj a Horáka, to je úplně úžasné. Člověk si řeší jen svoje úkoly, ví, že jsou u něj dva megazkušení hráči. Zážitek. Od Jíchy chci načerpat pár rad, přenést je do Lovosic a budeme zase o něco lepší. On je hrající legenda, v Barceloně i reprezentaci plní roli zkušeného hráče. Nastoupil jsem s ním teď poprvé, předtím byl zraněný.
Lovosičtí házenkáři Jan Landa a Jiří Motl se stříbrnými medailemi.
Posouvá vás i ve 30 letech národní tým?
Určitě! Za poslední rok jsem se od trenérů naučil o házené spoustu věcí, které jsem předtím za 25 let vůbec neznal. Je dobré okouknout to trošku z jiné strany. Naši koučové a opory byli vedení nejlepšími trenéry na světě, přinášejí nové poznatky, vědí o házené hodně.
I jak na Makedonii?
Věřím, že uspějeme, jde o zásadní utkání. Podle mě to bude zápas o všechno. Máme jim co vracet, kvůli nim jsme nepostoupili o gól na mistrovství světa po ošemetném střetnutí u nich. V Plzni už je vyprodáno a věřím, že Makedoncům ukážeme, jak se hraje házená férově. A že u nás dostanou világoš!
