Naopak uteče mu sobotní Krušnoman. Závod s převýšením 2 100 m musí Kubíček vynechat. Po náročném závodě v Německu si musí oddychnout a zase nabrat síly na závod v Itálii, který ho čeká příští týden.
„Taky už pociťuji své roky,“ usměje se, „člověk regeneruje jinak ve dvaceti a po třicítce.“ Pořád ale triatlonista z Chodova umí svou energii koncentrovat ve správnou chvíli. Určitě i do druhé poloviny sezony plné těžkých závodů.
Sezona zatím dobrá, souhlasíte?
Musím zaklepat, že výsledkově je to zatím dobré, ale nerad bych to zakřiknul. (úsměv) Zdraví drží, forma celkem slušná. Jsem rád, že to takhle jede. S výsledky jsem spokojený a vyplácí se mi, že jsem už v únoru vycestoval do Afriky, do Kostariky na dlouhé štreky. Zima byla dobrá, tohle je toho odraz.
Už před rokem jste říkal, že vás konkurence dohání, ale pořád vyhráváte.
Já to říkám furt. Možná jsem trochu chtěl hecnout mladý, oni mě taky hecují. Trochu cítím, že si lidi přejí, aby vyhrál někdo jiný. Říkám to s nadsázkou. Jsem jedině rád, že mladí tlačí a konkurence v Čechách je aktuálně velmi silná a dobrá. Neztrácíme se ani na Světových pohárech, třeba Helena Erbenová ve své kategorii dominuje. Pro náš sport, terénní triatlon, je to jedině dobře.
Je to dobře i pro vás?
Určitě, mně konkurence nevadí, naopak. Nenechá mě usnout na vavřínech a pořád tlačí kupředu. Pohybuji se v Xteře dlouho, chytil jsem ji brzy, někdy ve třiadvaceti letech. Takže jsem v závodech jedenáct let. Ti, kteří se mnou začínali, už pomalu končí. Ale vidím, že se sport dá dělat i v pokročilejším věku na slušné úrovni. Je dobře, že za sebou mám nějaké mladé vlčáky.
Další vám šlapou na paty, ale pořád nestačí. To váš žene?
Vnímám, že rozdíly už nejsou tak veliké. Dřív byly rozdíly patnáct minut, teď je to minuta mezi prvním a druhým. Takhle těsné výsledky už bývají i v českých závodech. Sport se vyvíjí a mně tlak nevadí. I kdyby mě porazili, určitě bych nebyl uražený. Rozhodně by to nebyla ostuda. Kluci jsou kvalitní a doma máme vyrovnané soupeře. Však kluci se taky dočkají, pokud u Xterry vydrží. Mám důvod na sobě makat a nepolevit.
Zítřejší závod Krušnoman mezi závody zvládnout nejde?
Za jistých okolností se závod zvládnout dá. Ale mám za sebou závod s těžkou konkurencí v Německu. Člověk musel šlapat naplno a před sebou mám další náročný víkend v Itálii, kde bude mistr světa a hrozně nabitá listina. Mrzí mě, že Krušné hory nevyjdou, avšak musím regenerovat a trénovat. Navíc cestování člověka vysiluje. Silami musím šetřit, před sebou mám ještě půlku sezony a musím se na ni řádně připravit. Volím střední cestu. Je mi čtyřiatřicet, regeneruji už jinak než ve dvaceti.
Čeká vás druhá polovina sezony, závod berete jeden po druhém? Sledujete, kdo kde závodí?
Konkurenci moc nesleduju. Nemám rád, když vím, kdo kde závodí. Člověka to zlepšuje a má reálný obraz, jak na tom opravdu je. Objíždím i Tnaturu, kde jsou vesměs stejní lidi. Není jich tam dvacet, ale třeba deset. Závody jsou zvládnutelné autem, což je pro mě super. Chvíli jsem se teď soustředil na Tnaturu, Český pohár musel jít stranou.
Bylo třeba šetřit síly?
Už si nemůžu dovolit jet na závod z voleje. Už to takhle nejde. Každý závod je náročný. Stíhat k tomu další domácí asi dost dobře nejde. Taky musím šetřit síly, abych nejtěžší závody mohl absolvovat co nejlépe připravený. Teď trénuju na Itálii, kde chci mít dobrý výsledek.
