"Do té chvíle jsem si říkal, že všechno probíhá až moc hladce," uleví si při vzpomínce na týden starý zážitek.
Žádná panika jako v katastrofickém filmu?
Nebývá to tam sice každý den, ale bylo vidět, že lidé jsou už zvyklí. Všechno to probíhalo celkem v pohodě.
V jaké pohodě jste byl vy?
Nemyslím si, že by to na závod mělo nějaký výraznější vliv. Stejně před ním člověk moc nespí, spíš jen podřimuje. Tělo je připravené podat výkon, v hlavě se to ale obrátí: nejdřív je nejdůležitější závod, a najednou místo toho musí člověk zachraňovat sám sebe. Závod je pak až někde vzadu.
Jaké bylo to čekání?
Nevěděl jsem, jestli to mám dospat. Otevřít si pivo... Pláže byly zavřené až do rána. Nevědělo se, jestli závod bude nebo ne. Rozpoložení mysli nebylo úplně ideální, ale já si říkal, že my Češi spíš umíme v horších podmínkách vykřesat něco dobrého a v té partě jsme to opravdu zvládli.
O mistrovství Evropy v nizozemském Haagu, kde jste skončil sedmý, jste letos prohlásil, že tam byly vlny jak na Paia Beach na Havaji. Jak se vám ráno lezlo do vody?
Zaplaval jsem velmi slušně, Holandsko se neopakovalo. A že bych se nějak bál? To ne. Mají propracované měření. Ví, kde je epicentrum, kdy dorazí první vlna, mají spočítané na minutu přesně. Obvykle to chodí ve více vlnách a na Havaj nakonec nic z toho nedorazilo. Pro mě to byla svým způsobem úleva. Člověk je rád, že nic nepřišlo. Těšil jsem se na závod. Říkal si, že příprava i cesta nebyly zbytečné.
ZMATEK PŘI TSUNAMI. Takový provoz panuje na silnicích havajského ostrova Maui, když se přiblíží vlna tsunami.
To si asi říkali všichni.
Právě, stejné to bylo pro všechny. Tedy kromě těch závodníků, kteří bydleli na hotelu v centru závodu, ten je položený vysoko, a tak se nemuseli nikam z hotelu přesouvat a mohli být v klidu.
Na východním pobřeží s hurikánem Sandy takové štěstí neměli.
Na Maui to zas až tak neřešili, víc je samozřejmě zajímalo tsunami. Jen noviny asi nevěděly, čemu se mají věnovat víc. Z Maui jsme odlétali v pondělí večer, a to už hlavní bouře přes New York přešla. Zajímalo nás, co se bude dít, vždyť mezi New Yorkem a Evropou se rušilo sedm a půl tisíce letů. My ale letěli ze západního pobřeží, z Los Angeles a tyhle lety se New Yorku vyhýbají velkým obloukem.
Takže to minulo velkým obloukem i vás osobně?
To ne. Zaujalo mě, jak starosta New Yorku Michael Bloomberg natvrdo vyhlásil, že kdo zůstane v baráku, je hlupák. Všichni to brali hodně vážně, ne jako u nás kde jsou povodně a hasiči s policií přesvědčují lidi, aby opustili své domy. Záchranné složky tam mají po jedenáctém září obrovskou autoritu, co se tam řekne, to lidé udělají. Když nám řekl správce, že si máme vzít to a to a vyjet s tím na kopec, nikdo se nerozmýšlel, poslechli ho všichni a nikdo za sebou na vozíku netáhl kanape. Já si bral jen kolo a tašku, vlastně jsem ani neměl o co přijít, ale lidé měli dole své domy a stejně se nikdo nerozmýšlel.
Mistrovství světa pro vás letos skončilo dvacátým místem, to je proti loňsku sešup dolů o jedenáct míst.
Sešla se velká konkurence. Ne, že by loni nebyla, ale platí, že závod dělají závodníci. Když nastoupí Javier Gomez, který byl na olympiádě v Londýně v triatlonu druhý... sice to není specialista na xterru, ale stále je dominantní ve dvou disciplínách. Plavání i běh se díky němu znovu o něco zrychlily. Pole profesionálů bylo letos navíc hodně početné, zúčastnilo se dost lidí, kteří předtím neuspěli na Ironmanu.
Takže jste spokojený?
Ve dvou disciplínách - v plavání a na kole jsem si vedl slušně. Dojížděl jsem jako čtrnáctý. Chtěl jsem se samozřejmě pak posunout ještě dopředu, ale na běhu to bývá už dost nasekané. Mě se na začátku neběželo moc dobře a pak už bylo pozdě. Každá chyba se zkrátka trestá. Že jsem ale skončil dvacátý, to zas není žádný propadák. Pro mě je důležité, že jsem tam letos znovu byl a závodil. Havaj je jeden závod z celé sezony, nemůžu jen z něj dělat závěry.
Jan Kubíček.
Je to ale poslední závod sezony.
Když člověk končí sezonu, že je všechno super... Na druhou stranu může být i dobře, pokud se nepodaří poslední závod. Vím, co se dá do další sezony zlepšit, na čem zapracovat. Neúspěch je nakopávák, impuls pro další práci. Sportovec musí umět i prohrávat. Aby mohl vyhrávat.
Prohrávat? Obhájil jste svá xterra prvenství v domácím šampionátu, to samé se povedlo i v duatlonu, skončil sedmý na mistrovství Evropy v kros triatlonu, hned několik umístění v top ten světového poháru vám zajistilo celkově sedmé místo v seriálu...
...proti loňsku se karty pomíchaly trochu jinak, ale celkově byla sezona dobrá. Zůstal jsem zdravý a pořád mě to baví. To je teď nejdůležitější. Až půjdu na start a nebudu v sobě cítit chuť se poprat, raději skončím. Ten pocit zatím nemám, tak snad nejsem tak starý (smích).
Na startu na Havaji se musíte pořád potkávat s o mnoho staršími kolegy.
Jasně. Conrad Stoltz byl třetí v devětatřiceti letech. Taky to je pro mě motivace do další sezony. Jsem ve špičce, teď na sobě musím dál pracovat a třeba se příští sezonu rozdají karty znovu jinak.
Mistrovství světa je posledním závodem sezony. Co vás čeká teď?
Hlavně jsem teď rád, že jsem ve zdraví zpátky v Čechách. Že k nám byla příroda přívětivá a neukázala nám svou horší tvář. A co bude dál? Musím se postarat o sponzory a odpočinu si - zas při jiném sportování. A taky si vyběhnu, zajdu do bazénu, jen tak se projedu na kole. Hodinu nebo čtyři, jaká bude nálada. Už se docela těším, že vyrazím zas na jiné cesty než na ty tréninkové.
