Máte ještě šanci olympijský limit zaběhnout někde jinde?
Už to nejde. Pražský maraton byla poslední možnost se kvalifikovat. Atleti na dráze ještě možnost mají.
Proč jste závod nedokončil a vzdal?
Od startu jsem běžel pomaleji, než bych na limit potřeboval. Ještě k tomu se mi běželo blbě, bylo vedro, foukal vítr. Tak jsem to nakonec vzdal.
Měl jste letos vůbec časy na to, abyste limit splnil? Zvlášť, když atletický svaz podmínky pro účast zpřísnil.
Letos mi to zase tak rychle neběhá, tak by se musel spíš stát nějaký zázrak, abych to zaběhl. Trénoval jsem na to a snažil jsem se. Ale prostě to nešlo.
Před olympiádou v Londýně jste byl profesionální běžec. Po ní jste začal atletickou kariéru kombinovat s prací. I tím bylo těžší se na to připravit?
Úplně naplno ještě nepracuju. Chvíli jsem vedle běhání pracoval, ale teď jsem práci trochu omezil, protože jsem se připravoval na splnění limitu. Trochu horší to asi bylo. I když člověk hlavně běhá, pořád musí přemýšlet, aby peníze na další přípravu a závody sehnal, než když je někde ve vrcholovém středisku.
Jak vzpomínáte na Londýn?
Pro běžce asi není víc než olympiáda. Já tam byl teda jen týden, navíc jsem pořád ještě hodně trénoval, držel sacharidovou dietu. A ve velkém vedru jsem se maratonem spíš protrápil, takže tu pravou olympijskou atmosféru jsem si moc neužil. Víc vzpomínám na to, jak jsem zaběhl ten limit. Tenkrát to bylo překvapení pro všechny. Navíc se mi to povedlo o čtyři vteřiny.
