Nebyl to až moc lehký závod?
Můj plán byl takový, že kolo narvu, co to půjde. Když jsem koukal na startovku, věděl jsem, že nepojedu v žádné skupině. Jel jsem sám, v kopci jsem za to hodně bral a tam si vypracoval rozhodující náskok.
Při cyklistické části došlo k nehodě. Jeden z jezdců skončil v péči záchranářů. Bylo to těžké?
To kolo bylo technické. Sám si ale myslím, že když člověk dodržel pokyny pořadatelů a zpomalil tam, kde měl, tak to bylo bezpečné. Všechno bylo perfektně označené.
Seriál Jihočeského poháru jezdíte jako člen příbramského klubu bez bodů do celkového žebříčku. Hon na vedoucího závodníka poháru Václava Zajíce se vás tedy netýká, ne?
Trochu mě to mrzí. Jihočeský pohár je moc pěkný. Letos jsme se potkali jednou v Tálíně a tam jsem ho porazil. Tak doufám, že tady bych ho taky porazil, ale to je jen domněnka.
Na co se tedy soustředíte?
Vrcholí mi příprava na Slovakmana, který je za čtrnáct dní.
To je ironman, takže už závodíte na dlouhých tratích?
Jezdím je třetí rok a soustředím se na to. Letos jsem jel Krušnomana, Czechmana a Moraviamana. Ten mi nevyšel o jedno místo. Chtěl jsem být do desítky.
Proč jste si vybral dlouhé, když i ty krátké tratě vám evidentně jdou?
Pomalu stárnu a kluci jsou rychlí a mladí. Chtěl jsem to zkusit, a jakmile do toho člověk spadne, už nemůže jinak. Je to úplně jiný styl závodění. Kratší závody mi pak nahrazují rychlostní přípravu. Stejně bych to asi v tréninku nějak simuloval. Navíc to mám domů 120 kiláků, tak pojedu na kole. Je to skvělá příprava.
Dlouhá léta jste jezdil za táborský triatlonový klub. Proč už za něj nejezdíte?
Když jsem studoval na Jihočeský univerzitě, tak jsem v Táboře našel trenéra Martina Hotového a byla to taková srdcovka. Teď vznikl klub v Příbrami, tak chci jezdit za město, kde bydlím.
