Trasa nedělní etapy částečně kopírovala podzimní klasikářský Monument Kolem Lombardie. Jak se vám zamlouvala?
V tomhle ročním období by se mi taková klasika líbila mnohem víc než na podzim. Na konci sezony, kdy se Lombardie jezdí, už hodně lidí na ni nemá sílu nebo je unavených, ani mě už to většinou moc nejde.
Zato dnes bylo zjevné, že sil máte na trati dost.
Ze začátku etapy jsem se cítil docela mizerně, ale v její druhé půlce se to potom zlomilo a připadal jsem si celkem fajn.
Prožíváte tedy váš první den na letošním Giru, po němž jste opravdu pozitivně naladěn?
Jo, byl to pro mě dobrý signál, mám pozitivní pocity. Přijde mi, že se mé nohy chytají a jsou najednou svěžejší. Povzbudilo mě to. Není to žádná záruka, ale doufám, že ten poslední týden bude za něco stát.
Přitom v závěrečné čtvrtině etapy do Coma to byla doslova totální cyklistika, že?
To jsme celkem čekali. I při Lombardii se tu vždycky závodí dost ostře, jak do kopců, tak i ze sjezdů, které tu bývají důležité. Všichni počítali s tím, že se tahle etapa pojede naplno.
V 21členné skupině favoritů jste se velmi dobře držel ještě i 12 kilometrů před cílem při závěrečném strmém stoupání na Civiglio, s až třináctiprocentním sklonem. Dokonce jste se tam opakovaně ohlížel po vašem lídrovi Migueli Ángelu Lópezovi. Byl jinde, než jste čekal?
Já myslel, že ho mám těsně za sebou, takže když zrovna nastoupil a odjížděl z naší skupiny Yates, chtěl jsem Miguela za Yatesem trochu popotáhnout. Ale on byl dál pode mnou, v ten moment se na to asi necítil. Mně navíc dneska celý den nešlo rádio, pořádně jsem nevěděl, co se děje. Tak jsem Miguela nepopotáhl.
Coby Astana jste předtím měli ve skupině převahu, byli jste tu z týmu čtyři. Pomohlo to?
Těžko říct, poslední kopec už je prostě o síle jednotlivce. Každopádně Miguel byl od nás během etapy kompletně zabezpečený, žízní netrpěl, nic mu nescházelo.
Sjezd z vrcholu Civiglia do cíle v Comu byl poté obtížný, technický. Primož Roglič jej nezvládl a vletěl s kolem do hrazení.
Já jsem tam nebyl úplně vepředu, ale i v mé skupince těsně přede mnou málem spadli Zakarin se Sivakovem, čímž se udělala díra mezi Mollemou a naší částí skupinky. Předpokládám, že všichni už měli v tom sjezdu málo sil. A když jste vyčerpaní, děláte potom chyby.
Giro se opět změnilo. Roglič dnes ztratil na Carapaze s Nibalim 40 sekund. Co takovému vývoji říkáte?
Pokračuje to stejně jako předtím, neustále se pořadí mění. Teď bude tahat Movistar, který má s Carapazem a Landou nejsilnější tým a dokáže kontrolovat závod. Každopádně nikdo tu nečekal, že Roglič by měl být velkým suverénem i v jiných než časovkářských etapách.
Jak na vás v kopcích řečí těla působí?
On je samozřejmě dobrej, ale... Dnes hned po startu byl takový kopeček a tam bylo vidět, jak už všichni po předchozích těžkých etapách dneska trpěli, ať to byl Roglič, Majka, nebo kdokoliv, všem se tam jelo těžko. Ani našemu Miguelovi se ze začátku nejelo dobře. To je prostě Giro. Tady se můžete jeden den cítit super a druhý den za to zaplatit deseti minutami ztráty.
Váš tým si připsal zásluhou Daria Catalda další etapové vítězství. Opravdu tedy platí, že začnete více usilovat i o etapová prvenství?
Určitě. Cataldo jel v úniku jen ve dvou (s Cattaneem z týmu Androni), to nikdy není jednoduché. Asi nikdo nepředpokládal, že únik dotáhnou až do cíle.
A nakonec to dokázali, zůstalo jim 11 sekund k dobru.
Přitom se spíš čekalo, že peloton si s nimi pohraje. Že teď máme v Astaně druhé etapové vítězství, je pecka. Je to dobré i proto, že s takovými úspěchy nebude ve třetím týdnu až takový tlak na celkové pořadí Lópeze (ten je zatím desátý se ztrátou 5:55 minuty).