Jen málokdo si mohl neoblíbit tohoto Američana. Po všem, co prožil. Po všem, co v tenise dokázal. Ale především s přihlédnutím k tomu, jak se choval.
Prázdné fráze a obligátní "Tak určitě"? Určitě ne. 33letý Blake, někdejší student Harvardu, uměl chytře mluvit, nejen o sportu.
Přidal se k organizaci bojující proti homofobii a šikanování homosexuálů ve sportu. Štval ho zákon zakazující "propagování" homosexuality v Rusku, které bude příští rok hostit zimní olympiádu.
"Každý máme ve svém okolí nějakého gaye, bisexuála nebo transsexuála. Měli bychom ocenit, že tito lidé jsou váženými členy naší společnosti, že něco dobrého pro svět dokázali," řekl Blake. "Měli by se v životě cítit pohodlně."
Skolióza, zlomený obratel, otcova rakovina, virus...
Sám si v životě prožil své. V dětství měl pět let skoliózu a musel většinu dne nosit speciální výztuhu. Až pravidelné cvičení mu pomohlo se jí zbavit. Vyšplhal se do elitní třicítky žebříčku a časopis People ho zařadil mezi nejvíc sexy sportovce planety. To bylo v letech 2002 a 2003. Následující rok však Blakea hodně bolel.
Toužil vyhrát na výročíSpeciální motivací pro Blakea bylo vyhrát zápas proti Karlovičovi do středeční půlnoci newyorského času, aby to stihl v den 50. výročí slavného projevu bojovníka za lidská práva Martina Luthera Kinga. "Hodně jsem o tom přemýšlel. Výhra v takový den by byla skvělá." Nakonec se ale zápas protáhl přes půlnoc do dalšího dne - a Blake neuspěl. |
Nejprve doslova: při tréninku na Italian Open uklouzl a rozdrtil si krční obratel. Místo tesknění ale zvolil obranu humorem: "Profesionální tenista a zlomí si krk při tréninku? S humorem se to přijímalo daleko lépe."
Příliš legračně však situace nevypadala. Blakeovi hrozil dokonce invalidní vozík. Jen o pár týdnů později přišla další "jobovka": tenistův otec umřel na rakovinu. Stres a trápení podpořilo u Blakea vzácný virus, který jeho hrozivý rok dokonal: ochrnul na polovinu obličeje. Lékaři se báli, že oslepne.
"Vypadal jsem hrozně. Tehdy jsem poznal skutečné přátele. Ostatní mi říkali: Ne, nevypadá to tak špatně. Ale moji blízcí se nebáli říct: Jamesi, vypadáš hrozně," vzpomínal Blake. "A dělali si z toho srandu. Potřeboval jsem nějaký smích, takže jsem to ocenil."
Z 210. místa žebříčku se dostal až na čtvrté
Jeho odhodlání přečkávat těžké chvíle budí respekt. Z těžkých momentů se vzpamatoval a pak tvrdil: "Pořád si myslím, že jsem byl hodně obdařený. Měl jsem možnost strávit poslední chvíle se svým tátou. Nezranil jsem se tak hrozně, jak jsem mohl. Mám dobrou rodinu, skvělou kariéru."
I po všech problémech svůj tenisový život obdivuhodně restartoval. Z 210. místa žebříčku se vyšplhal až na čtvrté. Byl třikrát v grandslamovém čtvrtfinále, v roce 2006 si zahrál s Federerem finále Turnaje mistrů. O rok později pomohl Američanům k výhře v Davis Cupu.
V posledních letech už - i vinou různých zranění - tolik nezářil. Jeho jméno však ostatní hráči chovali stále v úctě. Před startem US Open Blake se slzami v očích oznámil, že půjde o jeho poslední turnaj.
Co teď? Chce trávit více času s manželkou a roční dcerkou. Lákala by ho práce daviscupového kapitána či tenisového komentátora.
Když prohrál v 1. kole s Karlovičem, dočkal se ovací vestoje. "Nevím, kdy mě to naplno zasáhne. Ale asi dnes nebudu moc spát," vykládal na kurtu.
Jistě se ale i s novým údělem zvládne poprat.
