Ukázat ji může i při kladenském desetiboji, který začíná dnes. Osmadvacetiletý Smith tu obhajuje loňské vítězství. "Pracoval jsem hodně na rychlosti, v minulosti jsem neběhal to, na co mám," líčil.
Nebojí se ani chladného a deštivého počasí, které udává předpověď.
"To je příroda a s ní nic nezmůžete. Chtěl bych, aby bylo teplo a sluníčko, ale v opačném případě by to možná byla dobrá příprava na mistrovství světa v Berlíně."
Na posledním šampionátu v japonské Ósace sahal po zlatu. Jenže pak mu nevyšel oštěp, zranil si při něm loket. A titul si přisvojil Roman Šebrle.
Smithovo stříbro je zatím jeho největším úspěchem, k němuž vykročil jako kluk doma na Jamajce. Vedle talířů mu k němu pomohlo třeba i to, že do kopce tahal vodu z řeky. A soutěžil přitom s ostatními kluky.
"Když vyrůstáte na Jamajce, všechno je závod. Vždycky jsme soutěžili. Dojdete k řece pro vodu, běžíte, uklouznete, voda vyteče, musíte jít zpátky. I když jsem to tak jako kluk nevnímal, takhle jsem nabral základy pro svou sílu."
Později odešel na univerzitu do americké Alabamy, v USA žije osmadvacetiletý atlet stále. Když se vrátí domů na Jamajku, nebudí zdaleka takovou pozornost jako sprinteři.
"Ale lidé mi přejí, stále mi připomínají stříbro. A dění kolem sprinterů a Usaina Bolta přitáhlo k atletice děti," líčí Smith.
Až jednou s vícebojem skončí, chtěl by prcky sám připravovat jako trenér. Jeho kouč mu předpovídá úspěšnou budoucnost, neboť už teď je schopen sám sebe opravovat ještě dřív, než se vysloví jeho kouč.
"Nedovedu si představit, že bych mohl dělat něco jiného. Po kariéře budu muset zůstat u atletiky. Když nesportuju, jsem nespokojený. Po sezoně hraju fotbal, basket, plavu. Jsem prostě všestranný," říká Smith s úsměvem.
Použije pro svoje svěřence jednou talířové vyučování? "Už máme lepší techniky. Tu talířovou nechám mezi sebou a mámou."
