Vyrovnané maximum v podobě konečného umístění, nejvyšší počet získaných bodů v kariéře. Přesto Jakub Kornfeil váhá, zda sezonu, uzavřenou v neděli ve Valencii, označit za úspěšnou.
„Průměrná nebyla. Měla několik velkých highlightů, v tom se lišila od všech předchozích. Byly to nečekané a hezké věci. V hloubi duše jsem však doufal v posun pořadím,“ říká 25letý závodník z Rohatce.
Hodinky z Brna dal otci
„Na celé Grand Prix Brna bych nenašel nic, co bylo špatně, možná nedělní ranní warm up,“ vzpomíná Kornfeil na začátek srpna a domácí závod. Začalo to už ve čtvrtek, kdy se jeho sestře narodila dcera. „Strýček Kuba“ pak v sobotu vybojoval první místo v kvalifikaci, startoval z pole position a dojel si pro euforické 3. místo. „Připomíná mi to pohár, který jsem dostal, nebo fotka, jak hážu rukavici na tribunu a za mnou je narvané céčko,“ říká s vděčností v hlase. Hodinky za vyhranou kvalifikaci dal tátovi, jemuž vděčí za svoji kariéru. Pravda je ale taky taková, že na Brno pak Kornfeil ve zbytku roku už nenavázal. „Nemyslím si, že bych měl problém vyrovnat se s tím. Takový já nejsem. Vyrovnávám se s porážkami, ne s úspěchem. Ale Brno je specifické, žene mě tam spousta lidí. To jinde není.“
Tygří skok v Le Mans
Pro Kornfeila byl nejsvětlejším bodem sezony brněnský závod. Pro svět byl nejvíc na očích v květnu v Le Mans, kde si pomohl nevídaným skokem přes soupeřovu spadlou motorku. V předposledním kole šel těsně před ním k zemi Ital Bastianini a zdálo se, že přes něj spadne i Kornfeil. On se ale vznesl do vzduchu. Jako na svém oblíbeném jetsurfu, motorovém prkně.
Za pár hodin měl skok víc než 350 tisíc zhlédnutí na Twitteru. Na oficiálním webu MotoGP ho viděly miliony fanoušků. Inženýři vypočítali, že ve výšce 1,5 metru Kornfeil letěl 9,6 metru, a to v rychlosti 93 km/h. „Do večera se mi dvakrát vybil mobil, jak jsem pořád odepisoval na zprávy,“ usmíval se jezdec-skokan.
Příliš mnoho penalizací
Několikrát v sezoně Kornfeil po penalizacích pykal ztrátou vteřin, pozic na startu či v závodě samotném. Nejvíc v Barceloně, kde se ze zadních pozic dotahoval a vybojoval 6. místo. „Jel jsem tam neuvěřitelný závod,“ vybavuje si. „Pak jsem dojel do boxů a zjistil jsem, že mi dali penalizaci 1,6 vteřiny za zkrácení trati v jedné ze zatáček. Dojeli jsme ve skupině, kluci nalepení těsně za mnou. Já jsem tu skupinu vyhrál, ale penalizací jsem se posunul až na její konec,“ bilancoval. Přišel o šest bodů, místo jedenácti jich bral jen pět. S penalizací nesouhlasil, ale nebylo mu to nic platné. „Jenom jsem v té šikaně ztratil pozice, vypadl jsem z rytmu, jel jsem to kolo pomaleji než ostatní kola,“ mrzelo ho.
Nebyl to jediný případ, kdy Kornfeila posunuli komisaři dozadu. V nizozemském Assenu zajel v kvalifikaci 11. nejlepší čas, ale startovat musel až z 23. pozice za příliš pomalou jízdu v nejrychlejším sektoru ve volném tréninku. Ve Velké ceně Aragonie dojel po další penalizaci a startu z 26. místa jedenáctý. „Zbytečně poztrácené body,“ má jasno. Nenahnal je ani na podzim v Thajsku, Japonsku, Austrálii a Malajsii. Tam bylo jeho maximem 9. místo na australském Phillip Islandu.
Pád ve Valencii smůlu podtrhl
Rozporuplné výkony podtrhl Kornfeil v neděli ve Valencii, kde ještě usiloval o posun na konečné 6. místo v hodnocení třídy Moto3. Během závodu upadl, ještě se pustil do stíhací jízdy a s poškozenou motorkou vybojoval 15. příčku, za tu však dostal jenom bod. To na posun před Argentince Rodriga nestačilo, přestože Rodrigo dojel ve Valencii až za ním. Oba si celkově připsali 116 bodů, pro soupeře rozhodlo jedno 4. místo navíc. Vybojoval ho v Brně...
„Trochu si ten pád vyčítám, ale neudělal jsem nic špatně. Do zatáčky jsem najížděl pomaleji, to byl možná ten problém. Neměl jsem přední tlumiče stlačené tak, jak jsem potřeboval, nedržely pneumatiku a ta ztratila stopu. Proto mi přední kolo ustřelilo. Nešlo o to, že bych do zatáčky najel špatně nebo začal jinak brzdit,“ povzdechl si Kornfeil.
Nejlepší sezona, ale...
Z pohledu počtu závodů, v nichž bodoval, má za sebou Kornfeil nejstabilnější rok v životě. Dojet „na bodech“ zvládl 16x, nebodoval jen ve dvou případech. Zároveň ale chtěl pravidelně dojíždět do 5. místa, což se mu povedlo jen třikrát.
„Několikrát se to povedlo. Na druhou stranu bylo hodně závodů, kdy jsme za pátým místem byli dost daleko. Sezona byla proto taková všelijaká. Určitě nebyla průměrná, spokojení být můžeme, ale chtěl jsem víc. To chce každý, dokud není první,“ říká Kornfeil.
Poslední sezona v Moto3?
Už o téhle sezoně smýšlel Kornfeil jako o poslední v Moto3. Chtěl se posunout o třídu výš. Přetlak jezdců mu cestu zatarasil. „Nahoru šli top jezdci z Moto3, někteří kluci z MotoGP. Nebylo jednoduché se tam dostat,“ pokrčil rameny. Příští rok v únoru tak bude ve stejném týmu (Redox PrüstelGP) testovat opět stroj Moto3, na němž může jezdit do svých osmadvaceti let. Takové je věkové omezení. Zároveň ale Kornfeil tak dlouho vydržet ani neplánuje. Nebo spíš nedoufá. „Nejsem schopen kategoricky říct, že rok 2019 bude mým posledním v Moto3, ale doufám, že to tak bude. Přestoupit už je potřeba,“ má jasno.
