Stejné jméno pak musel vyslovovat často. Zvlášť když v posledním kole mladík „Trdky“ pláchl i Alexandru Loginovovi, druhému muži minulého ročníku Světového poháru, a dovezl Čechy do cíle na 5. místě.
Štvrtecký se usmál a řekl: „Loginov asi něco špatného snědl.“
V pouhých 20 letech je klukem pro českou biatlonovou budoucnost. Místo aby nesměle nakukoval do Světového poháru, bere ho útokem. Ve třech úvodních závodech bodoval. A mohl být ještě mnohem výš než na 29. místě, kdyby při pátečním sprintu nezkusil rychlou stojkou zaútočit dokonce na první desítku – načež třikrát chyboval.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2019/2020 |
„Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč,“ prohlásil vzápětí. Tak zní jeho motto.
„Prostě jsem to zkusil a nevyšlo to. Ta největší jména taky musela riskovat. Jasně, občas to nevyjde. Ale dokud nepoznáte hranice, co si můžete v závodě dovolit, nikdy nebudete nejlepší.“
Zdravá sebedůvěra a odhodlání mu rozhodně nechybí.
Ovšem zároveň dokáže být Štvrtecký i puntičkářem, až z něj trenér Vítek při nástřelu před závodem šílí. „Trvá mi, než si natáhnu rukavice, napáskuju náboje, nandám řemen. Všechno musím mít ťip ťop,“ uznává.
Brzy se otrkal
Jak se vlastně chlapec z Valašska dostane k biatlonu?
Chodil do 2. třídy základní školy, když se táta Štvrtecký s kamarádem Plánkou rozhodli, že ve Velkých Karlovicích založí biatlonový klub, hlavně pro děti do 15 let. Že se malý Jakub stal zakládajícím členem, bylo samozřejmé.
O biatlonové střelnici si mohli nechat jen zdát, pálili tedy ze vzduchovky, za školou si postavili terče. „Ve střelbě jsem patřil mezi míň šikovné.“
Tohle bylo horší než maturita. Jak mladíček Štvrtecký uhnal i Loginova |
Závody dlouho nevyhrával. „Měl jsem tak pět kilo nadváhy. Až v posledním roce v žácích jsem s tím něco provedl. Aspoň si teď na trati připadám lehčí,“ vypráví.
Jakmile zhubl, dokázal s puškou na zádech docela rychle lyžovat, atak ho přijali do sportovního centra mládeže v Letohradu. V patnácti se tam stěhoval, se třemi dalšími kamarády si pronajali byt 1+1.
„Brzy jsem se osamostatnil a otrkal, což se hodí,“ říká.
Letos odmaturoval na pedagogickém lyceu, nyní studuje trenérství, bydlí v Jablonci a na Valašsko se moc nedostane. „Jezdím tam na frgále, můj povolený doping,“ povídá.
Respekt z velkých hráčů biatlonu dávno nemá. Štvrteckému bylo osmnáct, když mu trenér Lukáš Dostál z Letohradu při mistrovství republiky sdělil: „Možná poletíš na svěťák do Holmenkollenu.“
Pomyslel si: Aha, dělá si srandu. Jenže zanedlouho seděl v letadle do Osla, tak trochu i za odměnu za své předchozí 6. místo na mistrovství světa juniorů. Najednou se rozcvičoval v legendárním areálu s Martinem Fourcadem a bratry Böovými.
Minul ve sprintu tři terče, dojel osmdesátý. „Od té doby už jsem přece jen někde jinde,“ těší ho.
Letos je poprvé plnohodnotným členem týmu pro Světový pohár.
„V dohledné budoucnosti může v závodech atakovat Top 10,“ věří šéf svazu Jiří Hamza.
Na konci slavné éry
V březnu 2014 s partou biatlonových dorostenců na náměstí v Letohradu nadšeně vítali Ondřeje Moravce, který právě přivezl tři medaile z olympiády v Soči.
Teď si k témuž Moravcovi a nejen k němu občas chodí pro radu. Dokud to jde. Na jaře skončí Michal Šlesingr určitě, brzy možná i Moravec. „Jo, kluci budou pomalu odcházet odcházet a s nimi i slavná éra těch, kteří udělali jméno českému biatlonu,“ říká Štvrtecký.
On by mohl být jedním z tahounů éry příští.
Zasměje se: „Počkejte, je mi dvacet, do takové role se nechci stavět. Michal Krčmář má velké medaile, já ne. Až je taky budu mít, teprve mohu být tahoun.“
