Zvládá toho opravdu hodně. Jezdí ve dvou kategoriích, stal se manažerem české reprezentace silničních motocyklů a zároveň pomáhá Centru Bazalka. V závodění ho ale přibrzdilo zranění klíční kosti.
„Pátého září jdu na vyndavání drátů, do tréninku už jsem se pustil před dvěma týdny,“ říká Jakub Smrž, otec dvou dětí, jenž soutěžil v jednom týmu společně s bratrem Matějem. S ním zároveň provozuje obchod s motocykly. Nyní se vrací po zranění a v polovině září by chtěl stihnout závod třídy Superbike.
Po pádu v Německu jste se dlouho trápil se zraněním. Co jste si tehdy přivodil?
Vykloubila se mi klíční kost v místě, kde je kost přichycena na lopatku. Musel jsem na operaci do Českých Budějovic. Stalo se mi to v kvalifikaci na závody v Oscherslebenu, kdy jsem spadl na rameno. Od té doby jsem nezávodil.
Už jste zdravotně připravený do dalších závodů?
Ještě úplně ne. Pátého září jdu na vyndavání drátů, které jsem musel mít v ruce tři měsíce od zranění. Už to bude čtrnáct dní, co jsem se vrátil do tréninkového procesu. Začal jsem posilovat, cvičit, ale s dráty se nedá jít na sto procent. Snažím se rameno rozhýbat, aby se ruka dostala do formy a byla připravena na zátež.
Jaké nejbližší podniky byste chtěl po rekonvalescenci stihnout?
V polovině září jsou závody Superbike, na které už bych chtěl být připraven. Český závodník Karel Hanika se zranil a nedomluvil se na pokračování v týmu, tím pádem bych ho měl zaskočit a nastupovat místo něho do konce sezony. V týmu už budu třetím Čechem, protože tam zahájil sezonu Ondřej Ježek, ale zhruba v polovině ročníku v týmu skončil.
Po kolika letech se představíte v třídě Superbike?
Uplynulou sezonu jsem nastoupil do jednoho závodu, když jsem naskočil z pozice náhradníka. Předtím jsem v Superbike závodil několik let a připsal si přes sto padesát startů. Těší mě, že si v mistrovství světa této třídy znovu zajezdím.
V letošní sezoně jste před pádem v Německu závodil v britském šampionátu i v mistrovství světa ve vytrvalostních závodech. Daly se časově zvládat obě kategorie?
Jednoduché to nebylo. Jednu dobu jsem měl program opravdu nabitý, dokonce se mi stalo, že jsem za šest týdnů odjel pět závodů a k tomu měl dvoje testování. Stálo mě to hodně sil. Jak fyzických, tak i psychických.
V jednom z týmů jste závodil společně se svým bratrem. Je příjemné se potkat v jednom celku?
Bylo to zvláštní. Jezdili jsme spolu vytrvalostní závody, k tomu se společně staráme o náš obchod, takže jsme spolu prakticky pořád.
Jak dlouho vytrvalostní závody trvají?
Porovnám-li to, tak v Anglii jedeme závod, který trvá přibližně půl hodiny až čtyřicet minut. U dvacetičtyřhodinového závodu trvá jízda jednoho jezdce v rozmezí padesáti a padesáti dvou minut, jede se to hned devětkrát. Přiznám se, že je to opravdu hodně náročné.
Na nedávno skončeném Grand Prix v Brně dosáhl český jezdec Jakub Kornfeil v třídě Moto3 na historické umístění. Po strhujícím závodu skončil na třetí pozici. Sledoval jste jeho počínání?
Byl jsem přímo na trati a Kuba to zvládl parádně. Kvalifikaci dokonce vyhrál a chvílemi se pohyboval na první příčce, ovšem Moto3 je mimořádně vyrovnaná třída a pořadí se v závodech mění každým kolem. Pro náš národ je skvělý úspěch, že v Brně se dokázal umístit na pódiové pozici.
Jak osobně jste prožíval závody na domácí půdě?
Přiznám se, že v Brně mi to nikdy moc nešlo. Bohužel mi nevyhovovala trať a navíc domácí závody jsou o to těžší. Všeobecně se mi tam nikdy dobře nevedlo, ale panovala tam vždy výborná atmosféra. Závod před domácím publikem je krásný zážitek.
Nedávno jste byl zvolen manažerem české reprezentace silničních motocyklů. Co nová funkce obnáší?
Celý projekt je ve vývoji a přípravě. Zatím nemáme konkrétně rozdělené činnosti. Do budoucích let plánujeme, abychom dali české závodníky dohromady. Chtěl bych být jakýmsi mezičlánkem s jezdci a autoklubem, pomoci svými zkušenostmi. Rádi bychom, aby naši jezdci získávali co nejlepší angažmá. Vše je v procesu, chceme projekt připravit od nadcházející sezony.
Už v těchto dnech jste s jezdci v kontaktu a snažíte se s nimi navázat spolupráci?
Jistě, snažím se s klukama mluvit, komunikovat s nimi o všem možném. První věcí, kterou bych chtěl uspořádat, je posezonní soustředění. Je to z důvodu, aby se jezdci poznali a spřátelili. Někomu se to může zdát nepodstatné, ale z mého pohledu je prioritní věc, abychom pracovali jednotně.
Je netradiční plnit tuto funkci, když jste zároveň ještě aktivním jezdcem?
Částečně se to prolíná, ale není to nic proti ničemu. Nepotřebuji si hájit žádné vlastní zájmy, pokud mám možnost někde jet, tak to rozhodně není z titulu této pozice. Původně jsme to plánovali zcela jinak. Tím, že se Karel Hanika začal prosazovat, jsem si začal pomalu říkat, že už bych nezávodil. Říkal jsem si, že bych se věnoval jemu a Filipu Salačovi, což je nadějný jezdec, který by měl v příštím ročníku jezdit v prestižní třídě Moto3. V poslední době to ale vypadá, že k tomu nedojde.
Jak funguje českobudějovická akademie pod záštitou vašeho jména?
Stará se o ni především můj otec. Založili jsme ji před několika lety, ale kvůli časové vytíženosti mi na to tolik času nezbývá. Podstata je v tom, že připravujeme mladé jezdce. Snažíme se je správně vychovat a připravit pro velké závody. Máme k tomu kvalitní podmínky.
V létě se pravidelně zúčastňujete běžeckých akcí. Jaké jste letos zvládl?
Moc jich kvůli zranění nebylo. Pouze tréninkově jsem něco odběhal. Rozhodně ale stojí za zmínku, že 22. září pořádám už třetí ročník běžeckého závodu, který poputuje na podporu Centra Bazalka. Poběží se ve Svatém Jáně nad Malší, závod je zároveň součástí běžeckého poháru.
Neziskovou organizaci Bazalka reprezentujete i na půlmaratonu v Českých Budějovicích, že?
To je pravda, půlmaraton na jihu Čech jsem stihl odběhnout ještě předtím, než jsem se zranil. Je to pro nás už tradiční akce, kdy společně s bratrem sháníme lidi, kteří by na Bazalku přispěli, nebo alespoň běželi v jejich barvách. Myslím, že se nám to daří, protože početná skupina se neustále rozrůstá a máme z toho velkou radost.
