Tři dny po hororovém konci, který stál Děčín nejméně bronz z letošní NBL, už se cítil lépe. "V pátek to bolelo hrozně moc, ale jak čas běží, lepší se to."
Co vám pomohlo?
V první chvíli syn. Když jsem se vrátil na palubovku, vzal jsem si Marečka do náruče, dostal mě z toho. Člověk si uvědomí, že to je jen sport. Dokázal jsem pak v sobě zase najít sílu a podat všem ruku.
Jak jste zapomínal?
V pátek na pivu s kluky, v sobotu jsem byl špatný. Ale v neděli už lepší, šel jsem na výlet s malým, to pomohlo. I vzkazy od lidí, co píšou. Nebylo to lehký pro ně ani pro nás.
Už víte, jak se dá ztratit "neprohratelný" zápas?
Seděli jsme na pivu a přemýšleli. A vyšlo nám, že jsme během té chvíle udělali asi deset věcí špatně. Byla to shoda všech faktorů, pro nás negativních, pro Pardubice pozitivních. Špatně vyřešené situace, vše obráceně. Nejsme zvyklí hrát takhle těžký zápasy moc často, najednou jsme koukali, jak to otáčejí. A pak už jen smutek.
Deset věcí špatně?
Přibližně za minutu a půl je to dost. Míč měl jít na jiného hráče, šestky jsme nedali, poslední útok špatně řešili. Nabalovalo se to. Když si to teď promítáte zpětně, už víte, jak to mělo být, ale v tu chvíli nepřemýšlíte, že míč měl dostat někdo jiný. Prostě to tak vycházelo. To je jako když fotbalisti prohrají na Euru, taky pak každý ví, co měl udělat kouč.
Nepodlehli jste dojmu, že se už nemůže nic stát, když jste 80 vteřin před koncem vedli o osm? Nakonec jste prohráli 81:82.
Možná jsme se spíš lekli, že by se něco stát mohlo. Znervózněli jsme a neuvažovali racionálně, trenér by potřeboval snad deset time-outů. My ani nefaulovali, nic, jen jsme koukali, jak nás porážejí.
Zažil jste někdy v basketbalu takový obrat?
Obratů jsem zažil. Ale v pátém zápase čtvrtfinále, to ne. Snad už nikdy nezažiju. Teda zažít bych to chtěl jedině z druhé stránky. Dá se stáhnout hodně bodů a otočit zápas, ale tohle je moc krutý. Zvlášť před vlastními diváky, kteří byli úžasní.
Sám jste nedal dvě šestky v klíčové chvíli.
A to jsem měl do té doby bilanci 8/8! Dalo by se to napsat někam do pracovních knížek, jak se dá otočit či ztratit zápas.
Co jste říkal na to, jak fanoušci přijali vyřazení?
Já to pořádně neviděl, byl jsem pryč. Ale kluci pak říkali, že tleskali. I odezvy mám vesměs pozitivní. Že se jim to stejně líbilo. Je úžasný, jak jsme semkli Děčín. Jsem hrdý na tento tým.
Celkově ale radši na tuhle sezonu rychle zapomenout.
Pardubice to načaly (v prvním duelu NBL proti nim byl Houška po pádu na hlavu v ohrožení života) i skončily. Nebudu na ně mít dobré vzpomínky. Říkal jsem si, že bez medaile to bude zatracená sezona, teď to tak úplně nevidím. Zranil jsem se, ale přežil. Semkli jsme Děčín, pomáhali charitě, na to jsme pyšní. Není to jen o basketu.
A co příští sezona? Zůstanete?
Nevím, smlouvu podepsanou zatím nemám. Uvidíme, jak to bude vypadat s penězi, zatím se finanční situace klubu moc nelepší. Ale Děčín mám rád, to všichni vědí. Vypadá to, že snad zůstanu. Finále v Děčíně je přece pořád můj nesplněný sen.
