„Šance je velká. Třeba prohrajeme hned první zápas, ale taky můžeme oba vyhrát a přijet domů s pohárem. Lidi na nás počkají před halou a my to s nimi oslavíme. Takže ta sobota může být krásná,“ zasnil se děčínský kapitán Jakub Houška, když Válečníci ve čtvrtfinále odstranili Kolín 96:63.
Do pohárového Final 4 jste prošli celkem hladce, Kolín příliš nevzdoroval.
Cíl je splněn! Jsme hrozně rádi, když tam není favorit Nymburk, má tahle soutěž úplně jiný náboj. Strašně jsme do Final 4 chtěli, je to paráda. A teď tam pojedeme proto, abychom ten pohár vyhráli. Ne s tím, že chceme být druzí třetí.
Kolínského soka jste uzemnili bodovou sérií 19:0.
My jsme hráli výborně, podávali jsme si míč, měli jsme volné pozice, které jsme proměňovali. Jak jsme náskok navyšovali, oni padali dolů a nám už se hrálo dobře. Dostanete se do takového laufu, do jiné sféry myšlení, bylo to skvělé.
Koho si teď přát ve finálové čtyřce? Domácího outsidera Brno?
Klidně s ním můžeme prohrát, což se nám mimochodem už letos stalo. Prostě tam někdo bude, na někoho narazíme. Hrajeme teď dobře, nebudeme si vybírat soupeře. Snad nám forma vydrží, pohár je pro nás velká výzva.
V lize i v poháru se vám letos opravdu mimořádně daří. Hráli jste vůbec někdy lépe?
Hrajeme už dlouho dobře a musím říct, že to vychází z té naší party. Čím víc hrajeme, tím je tým semknutější. Na hřišti nedokážeme nic vypustit. To bylo vidět i v pohárovém duelu proti Kolínu. Vedli jsme o 30 a pořád jsme hráli naplno. A o tom to je. O té partě lidí, která spolu půjde na pivo, ale prostě pak na hřišti nechá všechno, co je možné. Celkově ta chemie funguje, kádr se proti loňsku moc nezměnil, taky proto to jde pořád nahoru. A ještě se nám celkem vyhýbají zranění. Je tam taková ta kombinace všeho. Hlavně, aby nám to vydrželo.
V zápasech je vidět, jak moc si letošní sezonu užíváte.
Baví nás to nejen při zápasech, ale i na tréninku. A to je důležité. Cokoliv děláme, tak nás to hrozně těší a dává energii do dalších zápasů. Ty jsou náročné, hrajeme je ve velkém tempu. Ale ta pozitivní energie vám dodá mnohem víc, než kdybyste tady běhali týden v kuse.
Soupeře ničíte kombinačním basketbalem, proti Kolínu jste měli rekordních 30 asistencí.
Snažíme se o tento styl. Předržovat dlouho míč, to nahrává jen soupeři. Ale my si to rychle pouštíme z ruky a soupeři s tím mají velké problémy. Není moc týmů, které by na to dokázaly najít odpověď. Z kombinačně založených akcí vznikají nádherné volné pozice. Trenér nás k tomu nabádá, abychom to tak hráli, v tom je naše síla. Nám je jedno, jestli dá někdo 20 bodů. Proti Kolínu tady měl každý 5, 6, 10. Ale když se to sečte, je to 96 a to nejlepší pocit pro všechny tady v Děčíně. Všichni vidí, že tým šlape. Není to o dvou hráčích a ostatní jsou pak otrávení. Naše největší síla je v tom, že umíme hrát týmově.
Váš bývalý spoluhráč Jan Jiříček vám z Ústí vzkázal: Běda, jestli letos neuděláte dvě medaile.
Zbije nás, no... Určitě nám to přeje, nejradši by je vyhrál s námi, ale situace je prostě jiná. Bude nám fandit, držet palce, jen příští týden mu v derby naložíme, pak to zase bude dobré... A ty medaile? On cítí, že na to momentálně máme, bude nám přát, aby nám to vydrželo. Když neuděláte úspěch, nikdo za deset let už nebude vědět, že jsme tady hráli dobrý basket. Jen když se něco povede, každý si bude pamatovat, že tahle sezona byla výborná.
