Psalo se 2. září loňského roku, když Rafal Majka ovládl 14. etapu na španělské Vueltě. Jeho stájový kolega Pawel Poljanski zase ve Španělsku vybojoval dvě druhá místa.
Na těchto úspěších měl svůj podíl i český mechanik Jakub Duřt, jenž pro tým Bora na Vueltu nachystal zhruba 120 párů zapletených kol a 47 rámů.
Stejně jako příprava lyží pro běžkaře je ladění kola pro cyklistické závodníky trochu alchymie, na které výrazně závisí celkový úspěch.
Většinu času mezi závody tak Duřt tráví v obřím skladu, kam by se podle jeho slov vešlo dvacet autobusů. Bydlí přitom s ostatními mechaniky hned nad rozlehlou halou.
SOUSTŘEDĚNÍ. I díky němu patří Jakub Duřt ke špičce svého oboru.
„Pro každé kolo musíme přidat všechny díly v různých barvách pro případ, že by některý závodník získal barevný trikot,“ přibližuje. „Většina diváků si podle mě myslí, že když jede někdo v barevném dresu a má k tomu odpovídající helmu, košíček, rám a krytky, tak to kolo prostě do místa závodu přes noc přijede. To už je ale vše připravené. Každý tým ve World Tour jede na závod udělat dobrý výsledek a má sadu jednotlivých dílů v různých barvách.“
V německém týmu Bora přitom není jediným Čechem.
Lídrem pro etapové závody je Leopold König, až do konce loňské sezony jezdil ve stáji také Jan Bárta. Největší hvězdou celku je ale bezpochyby Slovák Peter Sagan, který letos na mistrovství světa završil zlatý hattrick.
„S hvězdnými závodníky vycházím skvěle, třeba Sagan je nejpohodovější člověk, co znám. On sám má vlastní tým, kvůli němu přestoupilo do Bory asi dvacet lidí,“ vypráví Duřt.
Ze závodníka mechanikem
Ke kariéře cyklistického mechanika měl Jakub Duřt dobré předpoklady. Otec provozoval truhlářství a strýc zase vlastnil Česká spořitelna MTB team, jednu z nejlepších českých stájí závodících na horských kolech. „Už od mala mě bavilo se v kolech šťourat,“ vzpomíná.
Duřtovi se brzy podařilo skloubit manuální zručnost s vášní pro cyklistiku.
Do šestnácti let sám závodil za pražskou Duklu. Kvůli zranění kolena se ale rozhodl aktivní kariéru ukončit a stát se mechanikem kol svých kolegů.
„K přerodu ze závodníka na mechanika by u mě ale časem asi stejně došlo. Tušil jsem, že moje výkonnost nebude stačit na profesionální úroveň,“ říká.
Zatímco první den na soustředění na Mallorce v březnu 2014 ještě sám závodil, druhý den už se staral o kola svých kolegů. Díky detailní znalosti profesionálního pelotonu se nové pozici zvládl velmi rychle přizpůsobit.
Začal rovnou pracovat pro profesionální tým - pražskou Duklu, což se začátečníkům příliš často nepodaří. Většinou musí ukázat své dovednosti v cyklistickém obchodě, kde opravují kola běžným rekreačním jezdcům. Až získají dost zkušeností, mohou se teprve ucházet o místa v závodních týmech.
Jarmila Machačová je mistryní světa v bodovacím závodu na dráze.
Duřta tenhle postup absolutně minul, po zbytek sezony pracoval v Dukle, s níž třeba v létě absolvoval mistrovství republiky. Už v šestnácti letech spolupracoval s předními českými jezdci, jako byli Milan Kadlec nebo Jarmila Machačová.
„Už když jsem s prací mechanika začínal, tak jsem si říkal, že by bylo dobré být rok v Česku a pak hned vypadnout do zahraničí,“ plánoval český mechanik. To se mu povedlo hned v březnu 2015, kdy dostal nabídku z Německa.
Duřta na dva roky získal Team Stuttgart. V sedmnácti letech podepsal profesionální kontrakt na plný úvazek a začal se svým koníčkem živit.
Ve Stuttgartu se staral například o kolo Stefana Schumachera, vítěze několika etap na Tour de France a ve své době jednoho z nejlepších světových cyklistů. Objel třeba i prestižní italský etapový závod Coppi e Bartali. Po skončení smlouvy se na čas vrátil do českého celku Topforex, kde měl spory s majitelem. Zakrátko si ho však vyhlédla Bora.
Celý personál týmu tvoří zhruba 80 lidí, vedle jezdců, trenérů, výživových poradců, masérů a kuchařky také osm mechaniků.
A Duřt se stal jedním z nich.
Nejhorší jsou časovky
Nejnáročnější jsou přirozeně i pro mechanika samotné závody. Během velkých etapových klání, kdy týmy cestují na veliké vzdálenosti, se prakticky nezastaví.
„Po skončení etapy musíme umýt kola a připravit je na další den. To obnáší namazání klasických součástek a kontrolu materiálu. Je potřeba také dát do pořádku auta našeho týmu, protože musí být pořád čistá a nablýskaná,“ přibližuje Duřt.
Na údržbu se vrhá bezprostředně po dojezdu etapy, což je zhruba v pět hodin odpoledne. Se svými kolegy musí vše stihnout do večera. Ráno pak před začátkem etapy připraví jezdcům zázemí, aby měli klid. Poté sedá do auta a jede za pelotonem, čeká na případné komplikace a je cyklistům vždy po ruce.
V AKCI. Jakub Duřt zjišťuje stav cenného nákladu na střeše vozidla.
A tak je to den, co den, náročný režim na Grand Tour trvá tři týdny.
„Nejhorší jsou pro mě dny, kdy se jede časovka,“ prozrazuje Duřt. Závodníci do ní startují v intervalech a jedou na speciálních aerodynamických kolech, jejichž nastavení je mnohem pracnější než u strojů pro klasické etapy. „Musíme být dvě hodiny před startem na místě a připravit kamion, místo k parkování pro autobus, ergometry na rozjetí a vyhradit místo pro závodníky. Popřípadě, pokud je veliké vedro, vytáhneme i větráky,“ přibližuje.
Původního verze tohoto textu vznikla v rámci předmětu Časopisecká tvorba vyučovaného na FSV UK. |
Duřt si neodpočine ani během volných dnů. I tehdy závodníci absolvují lehký trénink, po němž potřebují kola připravit a pak zase umýt.
A co je na této dřině nejnáročnější?
„Úspěšný mechanik musí mít především rychlé ruce a bleskové rozhodování,“ myslí si Duřt. Úkol každého servismana spočívá v tom sestavit kolo závodníkovi na míru - a samozřejmě tak, aby ho nezradilo.
„Potřebujeme vědět, v jakém terénu se pojede, abychom mohli kola správně přichystat. Další nezbytností je dobrá znalost jednotlivých závodníků, protože například vrchařům sedí jiné převody než sprinterům. Jezdci si sice řeknou, jak chtějí kolo připravit, ale je pro ně příjemnější, když mechanik odvede dobrou práci i bez podrobného instruování,“ přibližuje Duřt.
Ten všechny náročné úkoly zvládá s grácií, vadí mu jediná věc. „Nemám rád lepení galusek, protože se děsně ušpiním,“ komentuje banální manuální práci, kdy lepí speciální pneumatiky na výplety kol.
Peter Sagan a jeho kolo, které mu nyní připravuje Jakub Duřt.
I když se mezi cyklistickou elitou pohybuje už několik let, nejslavnější závody se zatím Duřtovi objet nepovedlo.
Už na jaře by se ale mohl podívat na tradiční italskou klasiku Strade Bianche, jenž vede po šotolinových cestách. Mezi jeho vyhlédnuté mety patří třeba Paříž-Roubaix, kde se jezdí po dlažebních kostkách. A samozřejmě Tour de France, Giro d‘Italia a Vuelta.
Pro devatenáctiletého kluka jsou to smělé ambice, ale rozhodně ne nesplnitelné. Až tedy budete sledovat příští ročník Tour de France, všímejte si pozorně nejen závodníků, ale také ostatního dění.
Pokud Peter Sagan zastaví s prázdným kolem u krajnice, dost možná mu ho bude měnit šikovný český mechanik.
