Svůj poslední zápas na profesionálním okruhu sehrál v roce 2006. Na turnaji v Basileji tehdy prohrál ve druhém kole se Španělem Davidem Ferrerem ve třech setech. Pak už dostala přednost rodina a čtyři děti, kterým věnuje většinu svého volného času. Na tenis ale Jiří Novák nezanevřel. „Určitě si ho vždycky rád zahraju, ale už to není v takové intenzitě,“ řekl třiatřicetiletý bývalý tenista novinářům.
Jirko, jaký je váš současný tenisový život, či spíš důchod?
O důchodu bych nemluvil (úsměv). Já jsem přes léto hrál několik soutěží v Německu, Rakousku, Švýcarsku. Také jsem v Prostějově dělal sparingpartnera Tomáši Berdychovi či Honzovi Hájkovi. Skončil jsem hlavně kvůli dětem. A jim a rodině se teď snažím ten čas maximálně vrátit. Ale když je čas, tak si tenis vždycky velmi rád zahraju.
V módě jsou teď hodně návraty na dvorce. Ve vás žádné cukání není?
Nene. Možná počkám tak pět let a pak se budu vracet (smích). Ale já jsem kurty vlastně nikdy neopustil. Nikdy jsem oficiálně neřekl, že končím, jen jsem svou dráhu na okruhu ATP ukončil tak nějak do ztracena. Ale možností zahrát si exhibice nepohrdnu. Stejně jako zápasy v zahraničí. Určitě jsem si ale nenechal otevřená dvířka v tom, že ohlásím návrat. To určitě ne.
jiří novákNarozen: 22.3.1975 Má aktivní bilanci s Beckerem (1-0), porazil i Samprase (1-1) a Federera (4-5) Rodina: manželka Kateřina (od 1999), syn Jakub (1999), dvojčata Jiří a Kateřina (2001), nevlastní dcera Tereza (1986) |
Přesto, nesvrbí vás ruce, když teď budou čeští kluci hrát finále Davis Cupu?
To ne. Já jsem měl možnost hrát Davis Cup jedenáct let a jsem hrozně rád, co se mi v něm a v mé profesionální kariéře povedlo. To už je jiná etapa. Klukům samozřejmě fandím, je to velmi dobré pro ně i pro český tenis. Ale mě už nezbývá nic jiného, než jim fandit.
Nemrzí vás, že když jste vy hrál Davis Cup, že jste se nikdy nesešli dva velmi dobří hráči? Zvlášť když Štěpánkovi s Berdychem se to teď povedlo.
To je diskutabilní. Je pravda, že někdy jsem já vyhrával a druzí prohrávali. A někdy to bylo opačně. Já měl smůlu v tom, že třeba Radek Štěpánek nechtěl čtyři roky reprezentovat. V době, kdy jsem byl ve vrcholné formě. V týmu jsme tak mohli být Novák, Štěpánek, Berdych. To mě to hrozně mrzí. Tam se mohlo něco udělat.
Samozřejmě, že jsem čekal na týmový úspěch, já jsem Davis Cupu vždy obětoval maximum. Vždycky jsem se tam chtěl zpřetrhat, nechával jsem tam duši i srdce. Ale bohužel se nepovedlo. Neměl jsem štěstí.
Finále? Češi nejsou bez šancí
Pojedete na finále do Barcelony?
Nepojedu. Já jsem ani nejezdil, když kluci hráli třeba tady v Ostravě. Když byla možnost, tak jsem se díval spíš v televizi. Ale abych tam seděl v hale devět deset hodin...Spíš zafandím u televize.
Jak vidíte české šance?
Nevidím je úplně černě. Samozřejmě Španělé jsou favorité, byl by nesmysl říkat, že ne. Ale tím, že se hraje v hale (i když na antuce) - tak hala je rychlejší než venkovní dvorce. Myslím, že Berdych se Štěpánkem jsou tak silná dvojice, že mohou kohokoliv porazit. A čtyřhru mají silnější než Španělé. A pak může jeden z nich jeden z těch dvou zápasů vyhrát. Nemají co ztratit a tak můžou hrát bez tlaku. Bez šance to není a kluci mohou mile překvapit.
Mimochodem, vy jste jediný, kdo Nadala porazil Davis Cupu ve dvouhře. To asi musí být příjemné, když on od té doby všech dvanáct zápasů vyhrál.
To jsem ani nevěděl (úsměv), ale příjemné to je. To byl jeho první Davis Cup tady v Brně. Aspoň jsem zapsaný v tabulkách (smích). Samozřejmě bych si přál, aby se to teď povedlo dalšímu Čechovi.
Co myslíte, bude Nadal hrát?
Já nevidím důvod, proč by nemohl, nebo proč by nehrál. Tím, že hrají doma, tak on určitě bude chtít v týmu být. Pořád se spekuluje o jeho zranění - nezranění. O tom, zda je nebo není ve formě. Kdyby zraněný byl, tak potom bychom mohli polemizovat. Ale tohle je i otázka národní hrdosti a cti. Myslím, že nastoupí. Já bych to však neviděl jen o Nadalovi. Oni mají k dispozici další tři čtyři výborné antukáře. Je tam Verdasco, Robredo, David Ferrer. Nadal nad nimi vyčnívá, ale uvidíme.
Vzpomenete si ještě na svůj poslední velký zápas?
Pamatuji si US Open, poslední grandslamový turnaj, kde jsem prohrál s Nadalem. Pak jsem ještě hrál v Basileji, kdy jsem prohrál s Davidem Ferrerem. Je těžké říci, který byl ten poslední nebo nejdůležitější. Tak to neberu. Já jsem odešel z čistou hlavou, čistým štítem a zůstaly ve mě jen krásné vzpomínky na tenisovou kariéru. Nemá cenu nějak smutnit nebo bilancovat. U mě převládají superlativa.
Občas vymění raketu za kopačky
Říkal jste, že hrajete tenisové soutěže po Evropě. Jak si vedete?
Ne, že bych se chtěl nějak pochválit, ale hraju je dobře (úsměv). Mám tak osmdesátiprocentní úspěšnost. Jsem rád, že si můžu zahrát zápas, kde jsou nějací rozhodčí a sběrači a že se o něco hraje. Taky jsem začal hrát fotbal za jeden místní klub v Prostějově.
Co je to za soutěž?
Je to okresní 1.B třída a klub TJ Haná Prostějov. Momentálně jsme v tabulce druzí. Je nás tam víc kluků, co jsme hráli tenis. Je to taková kombinace tenistů a fotbalistů - hrajeme z čisté lásky ke sportu.
Na jakém postu nastupujete?
Já hraji na hrotu. Moje střelecká bilance je sice mizerná, ale nějaký ten gól jsem už dal (smích). Ale vždycky chci vyhrávat, ať je to tenis nebo fotbal.
Mají z vás soupeři respekt?
To ne, tam každý vidí ten balon a branku. Takže chce dát gól nebo to ubránit. A nehledí, jestli ten hráč vypadá tak nebo tak (úsměv).
