Ten si sebou mohl vzít jednu hráčku. Zvolil zraněnou pivotku Ivanu Večeřovou. "Protože je nejhezčí," usmíval se Hamza.
"Mně už lidi říkají, že jsem tisková mluvčí klubu, ale já to tak neberu," odmítala Večeřová.
Diskusi vysílala televize v přímém přenosu v pondělní od půl deváté večer. "Dozvěděla jsem se o tom až odpoledne. Vůbec jsem nevěděla, co tam budu vlastně dělat," vysvětlovala Večeřová.
"Z venku jsem viděla lidi, jak jdou na Halinu Pawlowskou, tak jsem myslela, že jsem asi dostala pozvání na Banánové rybičky."
Napětí však z obou basketbalových herců zmizelo po úvodní reportáži, která připomněla jízdu brněnského klubu českou ligou - na obrazovce se zopakovalo všech deset triumfů v řadě. "No jo, už je to dlouho," zasnil se Hamza. "Bylo to nostalgické."
"Byla jsem nervózní odpoledne. Pak je spíše problém, že když člověk nemluví, neví, kam se má koukat," tvrdila Večeřová. "Nejvíc jsem se obávala toho, že teď nemám o fungování klubu takový přehled. Po svém zranění žiji víc nemocnicemi než basketbalem."
