"Teprve na druhou jízdu jsem byl probuzený. Ale co, postoupil jsem, mám splněno,“ ulevil si kanoista Stanislav Ježek.
V Troji je zároveň jedním z nejzaměstnanějších mužů organizačního výboru, obskakuje informační technologie. "Včera jsem odtud utekl už v deset večer, to byl rekord,“ říká. Opačný rekord? Odcházel i v půl třetí v noci.
"Kdybych měl vyjmenovat, co všechno už jsem tu řešil, nestačily by vám noviny,“ povídá. Kabely dvakrát v roce poškodila velká voda. "Teď nás zlobí připojení na internet a v závodnickém stanu nejde video. A já abych se probíral padesáti kabely a hledal, kde je chyba.“
Přesto výhody domácího prostředí převažují. "Češi jsou favority. Protože jsou tu doma a umějí to,“ splétá si i na sebe bič deblkanoista Ondřej Štěpánek. Trojské peřeje reprezentanti notoricky znají. "Vím, kam mě tady která vlna doveze,“ souhlasí Hilgertová.
Pomáhá i rodinné zázemí. Marek Jiras každou chvíli tahá kočárek se synem, Štěpánkova těhotná manželka Vanda dokonce spolukomentuje pro televizi. "A od kamarádů mi přicházejí esemesky, kdy a kam mají přijít fandit.“
Hilgertová si vpletla do vlasů gumičku v barvách národní trikolory. "Moje helma patří sponzorům, nemohu na ní mít vlaječku. Chtěla jsem nějak vyjádřit, že jsem Češka,“ vysvětluje. V kvalifikaci byla druhá nejrychlejší, Volf se Štěpánkem ji suverénně vyhráli. O víkendu se očekávají medailové hody.
Ježek hledí na své startovní číslo 13. "A místní telefonní linku mám 113,“ připomene. "Ale na nešťastnou třináctku nevěřím. Důležitá je ta jednička na začátku. Zkusím jít spát včas.“
