Příběh začal v devadesátých letech, kdy se písecká radnice rozhodla vykoupit a scelit pozemky šest kilometrů jihozápadně od města, aby na nich mohlo vzniknout golfové hřiště.
Byl osloven japonský architekt Šunsuke Kato, který navrhl podobu osmnáctijamkového hřiště. Příliš nákladný projekt však nenašel investora, a tak Kato vypracoval návrh devítijamkového hřiště.
V roce 2000 přichází z Německa podnikatel Josef Honeš, který chce hřiště postavit. Katoův návrh modifikuje český profesionál Jaroslav Peterka (nynější prezident České seniorské PGA) a výsledkem je devítka, která v roce 2004 vstupuje do své první sezóny.
Může se pochlubit perfektním včleněním do krajiny, pestrostí i raritou, tehdy nejdelším pětiparem v republice: 577 metrů "ze žlutých".
Obtížně hratelné jamky
Jenže podnikání Josefa Honeše, který byl i majitelem píseckého hotelu, šlo dolů. Finanční problémy se podepsaly i na jeho zdraví a v roce 2005 ve věku 75 let investor umírá. Shodou okolností právě v čase, kdy se na zbytcích golfového Hones klubu ustavuje nový Prácheňský golfový klub.
"Ať už byl pan Honeš ve svém podnikání jakýkoli, bez něj by tu žádné hřiště nestálo," říká dnešní klubový prezident a šéf areálu Václav Český. "Měl západní zkušenost a podnikatelský elán. Tušil, že golf má budoucnost – a to ho sám nehrál."
Písecká radnice tedy znovu hledá zájemce o golf. Areál kupuje společnost CZ Golf, která je ve fázi velkého růstu – dnes vlastní i areály v Telči, Ústí nad Labem nebo Waidhofenu. V letech 2007 až 2008 se také v Písku staví podle návrhu Tomáše Stöckela (mj. autora telčského hřiště) dalších devět jamek.
Když je v srpnu 2008 kompletní osmnáctka otevřena, reakce hráčů není pozitivní. "Z mnoha stran zaznívalo to samé: hřiště je příliš těžké, některé jamky skoro nehratelné. I modifikace dvou jamek ze staré devítky nebyla šťastná, hráči přišli o zajímavý kout hřiště," shrnuje nejčastější výtky Český.
Dojem rekreačních hráčů potvrzovali i ti se single handicapy. Také pro ně byla velice obtížná například nová jamka číslo 6, třípar 191 metrů z bílých. Hrálo se na téměř ostrovní green, který byl pod úrovní odpaliště. I ze žlutých to bylo skoro neřešitelných 183 metrů, bez slušnější možnosti přihrát si před vodu.
"Původní devítka byla oblíbená pro svou domáckost," říká Český, "teď tu najednou stála jiná osmnáctka, na které nechtěli lidé hrát turnaje, protože neměli šanci na zlepšení. I fýčkařů nebylo mnoho."
A tak se zase muselo měnit. I díky konzultacím anglického profesionála Stephena Bradleyho došlo ke zkrácení některých jamek a k navrácení původních jamek staré devítky.
Někdejší dlouhý pětipar 577 metrů má nyní délku 480 metrů, ostrovní šestka se hraje ze žlutých jen ze 115 metrů. Pátá jamka hraná okolo vody s uzoučkou fairawají má namísto 491 metru o 60 metrů méně. Z třísetdevadesátimetrového čtyřparu číslo 7 je v současnosti pětipar o třicet metrů delší. Celkově se hřiště zkrátilo o 360 metrů.
Každý rok jiné hřiště
Jenže změnám ještě není zdaleka konec. "Chceme ještě předělat první jamku, z níž bude relativně lehký doglegový čtyřpar. Celá stará devítka se půjde jako jamky číslo 2 až 10, zrušíme krátký třípar v blízkosti driving range, který rozšíří tréninkové plochy. Hřiště tak bude končit efektně, pětiparem jdoucím do kopce u klubovny," vypočítává Český.
Poslední uskutečněné změny hřišti určitě prospěly, ty chystané vypadají dobře. Kestřanské hřiště má v každém případě velký potenciál, který pramení především z intimity místa, nádherné okolní přírody. Na hřišti se střídají luční partie s lesními, remízky i osamělé stromy, vysoká tráva a voda. Mnohé jamky poskytují krásné výhledy do dálky i na vlnící se pole prácheňského kraje.
"Hřiště by samozřejmě potřebovalo investice, zejména příjezdová komunikace neodpovídá golfovému standardu, ale snažíme se ho vylepšit s tím, co máme," komentuje stálou proměnu Václav Český. "Vždycky hráčům ironicky říkám: buďte rádi, že se to pořád mění, aspoň můžete hrát každý rok odlišné hřiště. Nemusíte jezdit jinam."
S o něco vážnější tváří pak dodává: "Někdy je náročné přesvědčit hráče, že děláme maximum možného. Ale ta práce mě baví, už jsem tu něco prožil a tenhle kus krajiny mám rád. Snad se dočkám toho, že hřiště bude vypadat tak, jak má."
