Právě před ní vyhrála. Na cestě za vítězstvím jí musela brát vítr z plachet. „Na břehu mi to pak vyčetla,“ říká Šmídová.
„V tomhle je rozdíl mezi mužskými a ženskými. Jachtařky jsou na sebe jako kočky.
Chlapi dokážou oddělit závody od břehu.“
Vítězství v Miami ji nabudilo do olympijské sezony.
Cena za prvenství v Americe? „Krásná medaile a polibky. Peníze nebyly.“ Na medaili může pomýšlet i v Aténách, patří ke světové špičce. Před čtyřmi lety v Sydney skončila ve třídě Evropa sedmá.
V Česku se na cestě z Miami zastavila na čtyři dny, v pátek jede do Atén. V olympijském městě ji čeká závod Evropského poháru, jeden z řady, které chce absolvovat do konce května. „A pak budu v Aténách trénovat celý červen,“ říká. „Ale jen v úzké skupině.
Být pořád v kontaktu se světovou špičkou je psychicky náročné.“ Na olympiádu se bude připravovat pečlivě. Znovu se chce radit s psychologem. Zkusila to už na Novém Zélandě. „Člověk musí na vodě řešit krize a kolize a já jsem nedokázala emoce řídit tak, aby mě neovlivňovaly dál,“ říká.
V Aténách byla naposledy loni v létě. Vedro, hluk a smog jí nesedí. Podmínky pro jachtaře si však pochvaluje. „Marína je výborná. Obrovská. Přejít ji trvá patnáct minut.“ Tamní druhy větru jí vyhovují.
„Buď zvyšuje rychlost lodi, nebo je silný, jde přes břeh a mění se. To je při mé nízké váze dobré, můžu taktizovat,“ libuje si Šmídová.
V Aténách si ještě musí pro hry najít bydlení. Nechce dojíždět z olympijské vesnice. Touží být s přítelem, americkým jachtařem Markem Mendelblattem. „A to by ve vesnici asi nešlo,“ říká.
Zatímco teď bude v Řecku závodit na staré lodi, na olympiádu už si musí kvůli změněným pravidlům zvyknout na novou. Holý trup za čtyři tisíce eur (asi 130 tisíc korun) jí pořídí Český olympijský výbor, podle pořadníku ho dostane v březnu.
„Musím si loď upravit, přeměřit. Odjedu na ní jeden dva závody, a když to bude dobré, uložím jí do garáže a vytáhnu až na olympiádu.“
