Těžko si kdo mohl přát důstojnější vyvrcholení tenisové slavnosti, jakou je Wimbledon. Goran Ivaniševič s Patrickem Rafterem předvedli parádní podívanou s dramatickou zápletkou. Několikrát padl chorvatský tenista na kolena a modlil se, aby konečně přišlo vysvobození z trápení zvaného finále Wimbledonu. Rozhodl až čtvrtý mečbol. Ivaniševič padl na záda. Ještě dlouho nemohl uvěřit, že konečně vyhrál. "Už jsem tu třikrát prohrál. Myslím, že by tátovi puklo srdce, kdybych to nezvládl ani napočtvrté," vzpomněl si i na svého otce, který s ním trpěl v hledišti.
Zápas připomínal houpačku, hráči se přetahovali set od setu. Lépe začal Chorvat, když se kromě podání prosazoval až nečekaně pestrou hrou. Jeho prohozy trefovaly okraje kurtu a Rafter se za nimi jen ohlížel. Postupně se ovšem Australan zlepšoval, což dokázal ve druhé sadě. Skvělými zásahy na síti vytvořil nepřekonatelnou hráz, jíž Ivaniševič nedokázal překonat. Třetí set měl obdobný průběh jako první dva, lepší byl pro změnu Chorvat, když vyhrál 6:3.
Čtvrtá sada se zdála být rozhodující. Ivaniševič v jejím závěru odešel psychicky. Kupil chyby a dvakrát si nechal vzít podání. Při prvním Rafterově brejku se rozvzteklil, divoce kopal do rakety a pořádně vyspílal rozhodčím, kteří mu nahlásili dvojchybu. V tu chvíli byl Australan na koni. Hrál bez chyb, spolehlivě.
Rozhodující set přinesl obrovské drama, které nemělo lepšího hráče. Vyhrát mohli oba. Rafter byl dva míčky od vítězství, jenomže Ivaniševič se neuvěřitelně vzchopil. Hrál už jenom na podání, každý jeho úder byl riskem. Za stavu 7:7 konečně prorazil Chorvat Rafterovo podání. Poslední hra byla pořádným náporem jak na nervy aktérů, tak i bouřících diváků. "Těch mečbolů už bylo tolik, raketa vážila snad padesát liber," přibližoval vypjaté okamžiky. Rozhodující moment přišel po druhém podání, kdy Australan poslal míček do sítě.
Ivaniševič na kurtu plakal. Při přebírání trofeje poděkoval pořadatelům za přidělení divoké karty. "Bez toho bych tady nemohl vyhrát," dodal hráč bývalý druhý hráč světového žebříčku, který poslední rok a půl laboroval se zraněním a klesl až na 125. místo. Stal se tak prvním hráčem v dlouhé historii turnaje, který s divokou kartou triumfoval. Své vítězství věnoval Dražanu Petrovičovi, slavnému jugoslávskému basketbalistovi, který zemřel v roce 1993.
Patrick Rafter nakonec nevypadal tak zklamaně, i když prohrál druhé finále za sebou. S porážkou se vypořádal a při závěrečném ceremoniálu se smál. "Byl to jeden z těch zápasů, které může vyhrát kdokoliv. Dnes to byl Goran," říkal vyrovnaně. Nezapomněl poděkovat skvělým divákům, kteří jej vytrvale povzbuzovali a spolu s chorvatským táborem vytvořili skvělou atmosféru.
 Goran Ivaniševič pózuje s pohárem pro vítěze Wimbledonu |
