Už vás mrazí v zádech, trenére?
Mrazí. Kudy chodím, tak o turnaji přemýšlím. Zažil jsem stříbrný rok 2010 jako asistent, a když si na to vzpomenu, mám husí kůži. Vím, že mám obrovskou zodpovědnost. Není to evropský šampionát ve Švédsku, kde se přijedou podívat dva fanoušci. Tohle bude doma před plnou halou od šesti hodin v nejlepším vysílacím čase. Chceme udělat fanouškům radost.
Jak těžké je nepřenášet vlastní nervozitu na hráčky?
Snažím se o to. Kolega Lubor (Blažek, sportovní ředitel a bývalý hlavní kouč) mi říká, že na ně musím být hodnější. Já se snažím, ale mám takový styl - sice je chválím, ale také umím vynadat. Každopádně se pokusím být hodnější. (usměje se)
Leží na vás o dost větší tíha, než když jste byl asistent.
Určitě. Jako asistent jsem taky pracoval pro tým, ale zodpovědnost byla jiná. S kolegou Petrovickým jsem vymýšlel různé blbosti, až z toho měl Lubor vrásky na čele. Ale taky jsem třeba do čtyř do rána zpracovával videa, byl jsem free. Ten tlak na mě tak nedoléhal, jako když jsem teď hlavní trenér.
I proto je asi výhoda mít po ruce zkušeného Lubora Blažka, který vám rád se vším pomůže, je to tak?
Ano, známe se dlouho, celý model přípravy jsme dělali spolu z jeho zkušeností. On je totiž na rozdíl ode mě pořádný a ukládá si všechny plány z každého roku. Mohli jsme je tak porovnat a vybrat ten nejlepší. Má pro mě pochopení, tou rolí si prošel, tak mi může v jednotlivých věcech daleko víc pomoct.
Těšíte se, až v pátek všechno začne?
Už aby to bylo. To čekání je nejhorší. Stejně už nic neovlivníme, natrénováno máme a teď uvidíme.
Jaký máte dojem z přípravy na šampionát?
Střídavě oblačno. Až na Káču Sedlákovou a Kláru Rosenbaumovou se nám vyhnula zranění. Kája Elhotová se z něj zase zázračně dostala a vše, co jsme měli naplánované, vyšlo. Nešli jsme do žádného risku, vybírali jsme si vyzkoušené lokace. Jen tohle ubytování (Golf club & Spa Kunětická Hora - 10 kilometrů od Hradce Králové) jsme neměli vyzkoušené, ale ukazuje se to skvěle. Máme tu klid a není to daleko.
Golf už si někdo zahrál?
Holky ne, jen pan doktor s naším překladatelem.
Nejdůležitějším faktorem je tak místní klid?
Ve městě by mohly být různé rušivé vlivy, budou tam bydlet i další mužstva, se kterými by se holky zbytečně potkávaly. Tady se mohou soustředit jen samy na sebe, můžou vyrazit na procházku, kde si musí jen dávat pozor, aby nepřiletěl míček. Mají tady i velké pokoje, ve kterých mohou cvičit.
S lokalitou turnaje v Hradci Králové vypadáte hodně spokojený.
Vybrat Hradec Králové jako domácí prostředí byla dobrá volba. Ze sportovního pohledu by se možná Královka v Praze jevila lépe, znají ji holky z USK Praha, ale jestli chceme ukázat basketbal co nejširšímu počtu lidí, je Hradec správná volba. Bude vyprodáno, přijde šest tisíc lidí, což je skvělé.
Říká se, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Jak hustý bude pro českou reprezentaci les v základní skupině?
Velmi hustý. Když jsme dostali Ukrajinu s Maďarskem, mysleli jsme si, že je to dobré, protože nikdy velké výsledky neměly. Ale nejsou to slabí soupeři, Ukrajina je černý kůň šampionátu, měla i v přípravě zajímavé výsledky. No a Maďarky... Zrovna jsem na ně v noci koukal. My jsme se Slovenkami jasně prohráli a ony naopak Slovenkám dvakrát utekly o třicet bodů, vůbec se s nimi nemazaly. Máme těžkou skupinu, ale která taky těžká není. Basketbal se taky vyrovnává, proto to bude zajímavý a hezký turnaj. Snad k němu přispějeme i my.
Ukrajinu tradičně potáhne hlavně Alina Jagupovová. Straší vás?
Ta straší všechny. Je úplně někde jinde a není hráčka, který by ji ubránila. V kvalifikaci to zkoušela Srbka Songa Petrovičová, ale ani jí se to nepovedlo. Jagupovová má mimořádné parametry a zkušenosti, ale když bude bodovat jen ona, bude to dobré. Když se jí bude dařit, dá 30 bodů, když ne, tak 20. Ale snad na ni něco vymyslíme a musíme ubránit zbytek týmu.
Český tým by ale zase díky vysokým hráčkám měl mít výhodu pod košem.
To se nabízí, i když třeba Maďarky tam také mají zkušenou Tijanu Krivačevičovou. Ale my máme pod košem super hráčky a věřím, že se právě tam začnou misky vah překlápět na naši stranu.
Kia Vaughnová - nová posila české reprezentace.
Velkou posilou českého týmu by měla být Kia Vaughnová, která v únoru získala české občanství.
Přináší hlavně velkou sebedůvěru, holky si oddychly. Pořád se ptaly, jestli přijede, a těšily se na ni i z lidského hlediska, je u nás fakt oblíbená. A s ní šlo nahoru i sebevědomí celého týmu. Nechceme to ale samozřejmě stavět na jedné hráčce, musí se zapojit celý tým v obraně i v útoku.
Americkou posilu mají i Maďarky.
Všichni posilují. Oni měli Alexandrii Quigleyovou, které se proti nám dost dařilo. Ta ale tentokrát nepřijede a místo ní dorazí rozehrávačka Courtney Vanderslootová.
Na tu by měla hrát mladá Tereza Vyoralová. Jak těžký turnaj to pro ni bude?
Rozehrávači většinou dozrávají po třicítce, takhle to bylo u Laii Palauová i Céline Dumercové. Na ostatních pozicích se prosazují i mladší hráčky, ale ty musí někdo do finálních pozic dostávat a hru organizovat, což se pochopitelně dělá lépe zkušeným hráčkám. Terka je mladá, ale věříme, že to pro ni bude odrazový můstek k tomu, aby se stala rozehrávačkou evropské úrovně. Musí ten poslední krok udělat sama a být tou, kdo tým v rozhodujících chvílích potáhne, protože tady už se nemá za koho schovat. Když to nezvládne, nedá se nic dělat, počkáme, až dozraje.
Kapitánkou týmu je po mateřské dovolené navrátivší Kateřina Elhotová. Zatím to vypadá, že ji mateřství změnilo a více s týmem žije, je to tak?
Myslím, že byl dobrý tah udělat z ní kapitánku. Má u týmu respekt a je lídrem, k čemuž jí pomohla i životní proměna. Ze sobeckého střelce, který se staral hlavně o svou hru, přijala roli kapitánky a plní ji velmi dobře. Její chlapeček navíc není vůbec překážkou. Splní si své hráčské povinnosti a pak jde za těmi mateřskými. Je zodpovědnější, není tak free jako dřív, přitom je to pořád ta skvělá, v dobrém slova smyslu bezcharakterní střelkyně.
Česká basketbalistka Kateřina Elhotová (vlevo) bude na mistrovství Evropy kapitánkou týmu.
Co bude hlavní zbraní českého týmu na turnaji?
Bojovnost a nasazení, o to se chceme opřít. Chceme hrát tempo basket a vytvářet tak tlak na soupeře, z čehož budeme přecházet do protiútoků. Budeme i měnit obrany, holky jsou fyzicky připravené, proto chceme jít cestou agresivity.
K takové hře je potřeba i pomoc domácích fanoušků, ne?
Samozřejmě. Když získáte míč a hala to oslaví, naskočí vám husí kůže. To je odměna. Věřím, že naši fanoušci tomu agresivnímu stylu pomůžou. Nemůžeme hrát profesorský basketbal, máme na to mladé mužstvo. Musíme hru zbláznit a rychle chodit dopředu. A to se hraje špatně, když je prázdná hala, což v Hradci nebude. Tak snad se z toho holky nesesypou, protože ne všechny plnou halu zažily.
S jakým výsledkem byste byl na konci turnaje spokojený?
Kdybychom se dostali do Prahy mezi nejlepších osm, kam se osm velmi dobrých mužstev nedostane. To by bylo super a pak se uvidí.
