Po těžším období je pěkné vidět vás se zase usmívat.
Je to poprvé v životě, kdy jsem na grandslamu v singlu takhle daleko, takže mračit se určitě nebudu!
Co rozhodlo o výhře na Hercogovou?
Poprvé jsem měla dobrý pocit ze hry od začátku až do konce. První set mě sice soupeřka jednou brejkla, dobře podávala, ale ke konci třetího setu mi naopak trošku se servisem pomohla, že nedala tolik prvních podání. I když i ten její druhý servis je hodně rotovaný a hodně vyskakuje, jsem ráda, že jsem to zvládla a můžu se radovat.
Spokojen musí být i trenér.
Trenér je samozřejmě taky rád. Sice říkal, že ty třísetáky už nevydrží, protože od začátku turnaje sedí na mých zápasech v mikině a jelikož vítězný oděv se nemění, tak se tam dneska chudák trošku uvařil a po zápase šel do sprchy...
Spolu s kvalifikací jste už v Melbourne vyhrála pět zápasů v řadě, pociťujete i únavu?
Síly se snažím šetřit, dneska jsem na kurtu byla hodně soustředěná, abych jimi neplýtvala, ani jsem se nijak extrémně nepovzbuzovala. Už jsem cítila, že těch zápasů bylo a že každá ušetřená energie bude super.
Vaše tradiční čtyřhra se tak možná teď až tolik nehodí?
Přihlásila jsem se tady i do mixu a dneska jsem přemýšlela, že zítra mě tedy možná čekají dva zápasy a bude toho asi moc. Ale už jsem se jednou domluvila, tak odehraju všechno! A ženský debl rozhodně navíc není, Andy tady čeká už týden na zápas, takže zítra plná soustředěnost a jdeme na to! Navíc další kolo dvouhry je až v pátek, takže přece jen nějaký čas na rehabilitaci bude.
Ve třetím kole vás čeká Němka Görgesová, věříte si na ní?
Bude to určitě těžký zápas, ale vím, do čeho jdu. Hrála jsem s ní už začátkem roku na turnaji v Aucklandu a i když jsem prohrála ve dvou setech, šance tam byla. Brejkla mě hned na začátku prvního setu, pak jsme si servis držely, ve druhém setu jsem měla i brejk navíc, ale pak zničehonic přepnula, hrála vabank a všechno jí tam napadalo. Snad si to tedy v Aucklandu vybrala a v pátek to bude lepší.
Jaký byl návrat z Rod Laver Areny na obyčejný kurt?
Hned po rozpisu jsem si říkala, ty jo na dvanáctce, tam hrála Denisa Allertová, byli jsme se podívat a přišlo mi, že tam byl strašnej ruch! Na centrkurtu je neskutečné, že hrajete a je tam ticho, pomalu slyšíte padnout špendlík.
Takže vás teď prostředí kolem kurtů rušilo?
Toho jsem se trošku bála, ale možná to, jak jsem byla unavená a snažila se soustředit vyloženě na svý věci, tak mi to ani nijak nevadilo. Ale lehké to není, slyšíte tři nejbližší kurty okolo, když se hraje zápas s hodně hlasitými fanoušky, lidi si tam občas chodí sednout i během výměny, což není úplně příjemné.
Měla jste hodně ohlasů po vyřazení Ivanovičové?
V pondělí jsem se až do večeře nepřestala smát, odpovídala na hodně esemesek, měla spoustu lajků na facebooku a jsem ráda, že to lidi vnímají, že člověk nehraje jen pro sebe.
A vítězné polomáčené sušenky vám ještě zbyly?
Nejradši bych si samozřejmě občas na pokoji vzala, když mě honí mlsná... Ještě mám balíček a půl, šetřím si je!
Pevná vůle?
Spíš čerstvá zkušenost. Tady v Austrálii se žádné podobné koupit nedají, tyhle jsou speciální české, bezlepkové. Chutnají skoro stejně, jako klasické polomáčenky, jen jsou o trošku sladší. Vezla jsem si pět balíčků, ale všechny padly už na úvodním turnaji v Aucklandu. Naštěstí mi do Melbourne dalších pět přivezl kondiční trenér Lukáše Rosola David Vydra, ale až dojdou, zůstane mi už jen čokoláda.