Přestože se úhlavním konkurentkám, Janě Czeczinkarové a Tereze Sáskové, nedokázala definitivně ztratit ze zorného pole, do cíle pod sjezdovkou si přivezla pohodový, takřka půlminutový náskok na stříbrnou Czeczinkarovou.
„Já jsem čekala, že holky pojedou, že se na zdejší šampionát připraví. Navíc mám za sebou během 14 dnů čtyři náročné závody ve Světovém poháru. Janča měla prostor se na to nachystat a výborně ho zužitkovala. Soupeřky jsem rozhodně nepodceňovala,“ líčila Čábelická, 29letá rodačka z Brandýsa nad Labem.
Jak se tedy rodilo vaše vítězství?
Na začátku mi tam chvíli výborně sekundovala Terka Sásková, která nastoupila, jela fakt hezky. Pak se holky prohodily a vypadalo to, že do mě půjde Janča Czeczinkarová. Ale nakonec ten rozestup mezi námi zůstal stejný. Jsem ráda, že se to povedlo. I když Janča s Terkou bojovaly ještě o jiný titul (do 23 let), kdyby mě porazily, ten můj v ženách by neměl takovou váhu, jako když vyhraju i celkově.
Na startu jste působila nervózně.
To jsem asi byla z té obhajoby, je vždycky těžší. Navíc jsem po výsledcích ve svěťáku i v celé sezoně slýchala: ty si tam jedeš pro tričko (dres pro mistryni s trikoloou), to je jasný... Bylo pro mě náročné se s tím v hlavě poprat. Naštěstí to vyšlo.
Která část trati pro vás byla nejnáročnější?
Technická v lese po kořenech. Nemohla jsem chytit rytmus, strašně jsem tam chybovala. Pořád jsem se někde zastavovala a holky občas možná i brzdila. Vůbec jsem si tam nebyla jistá, tohle mi nesedlo.
Kde se z vašeho pohledu dalo naopak něco najet?
Určitě v kopcích. I ten první široký mi seděl. V té technice jsem jinak snad ani neztrácela, ale chyby mě stály hodně času.
Když jste se dověděla, že Jana Czeczinkarová stahuje váš náskok, přidala jste?
To jsem nevnímala. Nejdřív mi hlásili 15 vteřin, potom 30, 40, pak zase najednou 15. Měla jsem v tom strašný guláš a spíš jsem se jenom na konci kola koukla a viděla, jestli se po něm opravdu přibližuje, nebo ne.
I když vám dala zabrat, v cíli jste se srdečně objaly. Evidentně mezi vámi není nějaká nezdravá rivalita.
Na trati se s dalšími holkami vždycky trochu pošťoucháme, jednou jsem tam na začátku omylem vjela do cesty Karle Štěpánové (v celkovém pořadí čtvrté). Tím se jí omlouvám, myslela jsem, že je přede mnou díra, a nebyla. Rivalita je jen v tom závodě, ale po něm už jde stranou.
Byla to pro vás dobrá generálka na nadcházející mistrovství Evropy v Brně?
Určitě. Už ve čtvrtek mě čeká štafeta, v neděli další závod. A pak hned navazují další dva světové poháry, takže za tři týdny šest náročných podniků. Musím si rychle odpočinout a zase se připravit.
