Také ubytování na šampionátu si Češky sehnaly samy, po internetu. To oficiální v Basileji bylo drahé, a tak bydlely za hranicemi v německém Lörrachu. Němečtí celníci se jich každý večer vyptávali: „Vyhrály jste?“ „Ne, prohrály. Ale s Němkama.“ „S Němkama je to v pořádku.“
Zprvu spíš prohrávaly. „Když napětí, tak pro všechny,“ imitovaly slavnou vánoční reklamu a šly se odreagovat na zápas mužů v divizi B. „Španěl Manero tam má tak strašný styl, že když zametá, kope sám sebe do zadku. To nás rozveselilo.“
Čtyřikrát v řadě pak zvítězily, skončily osmé a navrch uhrály v baráži postup na mistrovství světa v Japonsku. Jako první české curlerky v historii! „Když Japonsko, tak pro všechny,“ hned hlásily.
Byla to pikantní historie. Přítelem hráčky Pilařové a trenérem českého týmu je Dán Sune Frederiksen. A v klíčovém utkání porazily právě Dánky. „Fandili nám i dánští muži. Asi že máme osobní kouzlo, ne? Oni to taky říkají,“ vypráví Hana Synáčková, další z reprezentantek.
Zatímco Češky se udržely v divizi A, do druhé ligy naopak odeslaly silné Norky. K tomu jim už gratulovali snad všichni evropští curleři, protože norskou kapitánku Dordi Norbyovou má málokdo rád. „Je jí už dvaačtyřicet a má 23 medailí. Ale předloni se smála Němkám, že sestoupily. Také proto jí teď ten sestup všichni přáli.“
Každá z hráček hodila za šampionát 350krát dvacetikilovým kamenem a koštětem odmetla dráhu o celkové délce 25 kilometrů. „Jako z Prahy do Berouna. Ramena mě bolí tak, že ruce ani nezvednu nad hlavu,“ posteskla si Pilařová.
|
■ Velmoc a trpaslík |
Na jaře se v roztylské hale potkaly i s prezidentem Klausem, musely proto přerušit zápas, aby si to s kamenem sám zkusil. „Řekl: Aaa, tady trénuje mladá generace, a pozdravil nás ahoj. Tak jsme mu řekly taky ahoj. My si na formality nepotrpíme.“
Cestou z Basileje sestava Synáčková, Danielisová, Kučerová, Pilařová a Souhradová už spřádala plány na světový šampionát. „Super, poletíme do Japonska. Rýže mi nevadí a to, že jsme třikrát tlustší než průměrní Japonci, je taky v pohodě. A k Vánocům chci japonský slovník,“ povídala Lenka Kučerová.
Pak se dozvěděla, že let do Japonska trvá 16 hodin. Zezelenala a prohlásila: „Neletím.“ „Tak jeď vlakem přes Sibiř a lodí,“ navrhly jí. „Beru. Trajekty mám ráda,“ odvětila.
Kolegyně o ní tvrdí, že když hodí kámen, řve jako lodní siréna. Ještě větší starost však možná čeká na peněženky českých curlerek. Start v Asii může stát až půl milionu. „Sponzůrek by bodnul,“ rozhlížejí se kolem sebe.
