Téměř sedm měsíců trvalo, než si zahrál hokej. Těsně po Novém roce nedbal na zvýšenou teplotu, naskočil do zápasu a to se mu vymstilo. Od 10. ledna se Patrik Augusta, někdejší útočník národního týmu a držitel bronzových medailí z olympiády a mistrovství světa 1992, potýkal s následky zákeřné virózy. "Zhubnul jsem o deset kilo, úplně krachl můj imunitní systém," vzpomíná. Dobromyslný holohlavý chlapík chřadl a netušil, kdy se z nesnází vydrápe. Krevní testy byly poprvé v pořádku až v půlce května. Příliš pozdě na vylepšení zpackané sezony. Přitom tolik toužil po radosti. Po sedmi letech ubíjejícího potloukání po nižších zámořských soutěžích v planém očekávání angažmá v NHL, v níž nastoupil za celou dobu jen čtyřikrát, přichystal návrat do Evropy. Chtěl se předvést, ovšem nikoli doma či ve Skandinávii. Překvapivě se upsal německému Schwenningenu. "Z Finska nebo Švédska bych nemohl tak často jezdit domů," vysvětluje. Ze současného působiště do Jihlavy to má autem "pouhých" sedm set kilometrů. Pro Schwenningen se ale rozhodl i proto, že v klubu hrálo několik jeho kamarádů ještě z Kanady. A nelituje. "Město mi připomíná Jihlavu, je tam klid a spousta zeleně," pochvaluje si. "V okolí jsou také báječné lázně, v teplé vodě jsem naložený každý týden." Po páteční exhibici v Karlových Varech, kde vstřelil dva góly, sice Augusta zvesela hulákal "auf geht's!" čili Jdeme na to! Tím však jeho německá slovní zásoba končí, víc neumí. "Nepotřebuji to, ve Schwenningenu už dlouho převažují Kanaďané, a tak se mluví hlavně anglicky." Patrik Augusta se nyní už jen usmívá, po nemoci se pohnuly věci k lepšímu. Prodloužil smlouvu, v Jihlavě dostavěl dům a příští rok vystrojí svatbu. Netrpí ani nedostatkem sebedůvěry. "Mužstvo nepostoupilo do play off, což vedení klubu zdůvodnilo mojí absencí. Stavějí na mně a já se jim cítím zavázán, proto jsem prodloužil kontrakt, ačkoli jsem dostal i jiné nabídky." O zájmu z domova či NHL, kam by jej to asi lákalo nejvíc, ale neslyšel. Nedá se však říct, že by se jej to dotklo. S tím, že sotva ještě nakoukne do NHL, už se dávno smířil. A návratem do extraligy se stejně hodlal zabývat až za rok. Augusta tuší, že z Německa, a navíc ve třiceti letech jen těžko prorazí do národního týmu, i když by mu mohl nahrát hromadný únik opor do nejslavnější soutěže. Fakt, že reprezentaci vede jeho otec Josef, považuje spíš za přítěž. "Reprezentovat byla pro mě vždycky největší čest, ale tátu bych přesvědčil jen mimořádně skvělými výkony. A mnoho kvalitních hráčů za současné silné generace přece zůstalo doma," tvrdí. "Malinkou šanci ovšem mám, uvidíme, jak mi vyjde sezona." Nejprve se ale musí zbavit nadváhy. Přibral paradoxně při rychlém dohánění desetikilového úbytku z období nemoci.
24. července 2000
