Ačkoli věkem patří do střední generace hráčů, v národním týmu byli benjamínky. Ondřej Březina a Lukáš Vlasák tak o víkendu zažívali po zisku bronzu z mistrovství světa dosud neznámý pocit štěstí, který musel přebít třeba radost z loňského vítězství v extralize.
To zbývající dva reprezentanti z Pardubic, Pavel Kubeš a Jan Bílý, proti nim byli v tomhle ohledu matadory. Oba měli před startem šampionátu v Tipsport areně na kontě už tři medaile, první z nich dokonce dvě zlaté. I tak ovšem Kubeš, muž s padesátkou a kapitánským „céčkem“ na dresu, po zisku kovu s hodnotou pro něj zatím nejmenší říkal:
„Byl to pro nás určitě historický šampionát. Fantastičtí diváci, zázemí, mančaft - upřímně si myslím, že už nikdy nebude nic lepšího. Užili jsme si to a je to pro nás zážitek na celý život.“
I když počítal s tím, že pardubická Tipsport arena národní mužstvo svojí podporou rozhodně nezklame, úroveň skandování ho mile překvapila. „Nečekal jsem takové fanoušky, chodili v hojném počtu. A hlavně, jakou udělali atmosféru. Domnívám se, že byla nesrovnatelná s tím, když se tady hraje hokej. Byli stokrát lepší než při extraligovém utkání,“ uvedl Kubeš.
Dařilo se i jeho Česku. Třebaže nedosáhlo na kýžené zlato, na mistrovství předvádělo výtečný hokejbal a obě jeho porážky, v základní skupině s Američany a v semifinále play-off se Slováky, přišly až po penaltách (2:3 a 0:1). Jeden minus by se však přece našel.
„Vyhořeli jsme na koncovce, neproměňovali jsme šance. Až Řekům jsme dali čtyři góly (výhra 4:3). Bohužel jsme v semifinále nedali góly z tutovek, které bychom normálně využili. Určitě na nás byla znát nervozita, ale zaplaťpanbůh za bronzovou medaili,“ poznamenal Kubeš. „S odstupem času to budeme hodnotit jako ohromný úspěch, týmy se hrozně vyrovnávají, hokejbal je neuvěřitelně rychlý a atletický,“ pokračoval 33letý útočník.
Výborným českým „zářezem“ je samozřejmě i zlato žen, i když konkurence v jejich turnaji zdaleka nebyla taková jako v mužích.
„Je to super výsledek, odměna za jejich dlouholetou práci. Chodili jsme na jejich zápasy, fandili jsme, prožívali to. S holkama se známe už nějaký šestý rok, většinou je to dost podobný mančaft. Turnaje s nimi objíždíme, jsme si blízko a jsme rádi, že s námi jsou,“ řekl Kubeš.
