Má narůžovělou kombinézu, pod helmou upravené kudrliny a na startu mnohem raději vedle sebe chlapa. Klidně i polonahého svalovce, jako to předvedla letos v Assenu. „Přece vedle sebe nebudu mít vychrtlou slečinku s deštníčkem jako všichni ostatní.“
Není divu - Ana Carrascová je jiná. Je to žena - tedy zatím spíše dospívající slečna - v jinak ryze mužském světě, jediná z 91 stálých účastníků MS. I proto, když za ní přijde novinář, už tuší, jaká salva otázek bude následovat, a hned říká: „Jsem tu jediná, a tak je normální, že na mě lidi nechápavě koukají a přijde jim to zvláštní.“
Ana Carrascová na kruhu v Brně
I přes veškerou genderovou korektnost to zvláštní je, jenže Carrascová snad ani nemohla být nikým jiným než motocyklovou jezdkyní, vždyť poprvé na minimotorce seděla ve třech letech. Pak se za doprovodu otce dopracovala přes španělské šampionáty až k tomu světovému.
Sice zatím „jen“ do třídy Moto3, ona ale sní: „Mým cílem je MotoGP. Říkáte, že je to nemožné? Myslím, že není. Dnes jsem sice menší, ale za pár let mohu být fyzicky mnohem silnější. Udělám pro to maximum,“ řekne.
Tu mou námitku neberte nikterak špatně, je jen logickým argumentem, že ukočírovat stroj MotoGP je docela fuška. Je naivní si myslet, že v motocyklovém sportu jde pouze o to, jakou mašinu máte pod sebou. Je to důležitý aspekt, ale velkou roli rovněž hraje, jakou máte fyzičku. I proto piloti tráví denně hodiny v posilovně či běháním.
Nejlepší umístění žen v závodech MS7. Taru Rinneová (Německo 1989, třída do 125 ccm) |
„Fyzička by byla pro holky v MotoGP velký problém. Motorka váží 180 kilo, jde se hodně přes 300. Dlouho se brzdí, rychle akceleruje, což je fyzicky náročné. V Moto3 si na rovince odpočine, v MotoGP je to nemožné. A to je hlavní překážka, aby některá holka v té nejsilnější třídě byla,“ říká Karel Abraham, sám pilot MotoGP.
Mimochodem - jedinou ženou, která kdy v královské třídě startovala (tehdy třída pětistovek), byla Gina Bovairdová ve Velké ceně Francie 1982, závod nedokončila.
Jakub Kornfeil, který s Carrascovou v Moto3 závodí, přidává příklad: „Když jsem ještě jezdil v minibicích, tak mě porážela Andrea Toušková. Pak jsme přešli do stopětadvacítek a najednou tím, jak jsme fyzicky trénovali, jsme ji začali válcovat a ona skončila.“
A tak jsou jezdkyně zatím v šampionátu spíš marketingovým tahem, cestou, jak přilákat sponzory, protože když na startu vedle všech těch vyfintěných slečinek stojí polonahý chlap, zaručeně zaujme. „Tým, za který Ana jezdí, pochopil, že na to letos nemá, a tak chtějí na sebe takhle upozornit,“ říká Kornfeil.
Zároveň právě před Carrascovou smeká. Ona je jedinou, která se za posledních deset let dokázala bodově prosadit, vždyť loni dojela ve Valencii osmá, což je druhý nejlepší ženský výsledek v MS. A to pokusy žen „procpat“ se do mužského světa jsou tu v posledním desetiletí téměř každý rok. „Má to v krvi, protože pořád sedí na motorce a nic jiného nedělá. Je vyježděná,“ tvrdí Kornfeil.
Jenže letošní sezona je jedno velké trápení, což ukázaly i páteční tréninky na Masarykově okruhu, ve kterých byla Carrascová poslední a předposlední. Zdá se, že ani ona není tou vyvolenou pro MotoGP a zatím spíše jen exotem, co musí na sebe upozornit polonahým chlapíkem...
