Ve čtvrtek si 28letý Rakušan převzal trofej v anketě Asociace národních olympijských výborů (ANOC) pro nejlepšího Evropana. Šestinásobný celkový vítěz Světového poháru překonal například tenistu Rogera Federera, běžce Mo Faraha či biatlonistu Martina Fourcada.
„Když se podívám na to, kdo byl nominovaný a koho jsem nakonec předstihl, je to neuvěřitelné,“ vyprávěl Hirscher, jenž dal přednost pražskému vyhlašování před rakouským sportovcem roku. Obě akce se konaly ve stejný večer.
„Je skvělé vyhrát během pár hodin dvě ceny. Pro alpské lyžování je obrovská čest tu být,“ doplnil. Čtvrté ocenění pro nejlepšího sportovce své země nakonec dostal od štábu televize ORF přímo v české metropoli.
The ANOC Awards 2017Kdo v Praze dostal ocenění
|
Proč jste upřednostnil Prahu před Vídní?
V Rakousku jsme sport číslo jedna, ale ve světě není lyžování příliš známé. Jsem strašně rád a opravdu vděčný, že tu mohu být. Nakonec to šlo udělat tak, že jsem cenu dostal tady a v přímém přenosu pozdravil do Vídně.
Je pro vás tedy The ANOC Awards cennější?
To nemohu říct, ale tady jsou lidé, kteří například vyhráli zlato na MS v atletice v Londýně (mužská štafeta Trinidadu a Tobaga a výškař Baršim), oni překonávají rekordy, jsou mistři světa. To je neuvěřitelné.
Ale vy přeci také. V uplynulé sezoně jste získal šestý velký glóbus, což se ještě žádnému muži v historii vašeho sportu nepodařilo. Pouze krajanka Annemarie Moserová-Pröllová jich má stejně.
Každý titul mě posouval stále dál. Ale osobně si myslím, že šest už je hodně. Je zvláštní být nejlepší šest sezon po sobě. Není možné se ale zlepšovat každý rok znovu a znovu. Stárnu, to je prostě fakt. Určitě k tomu ale potřebujete skvělý tým lidí kolem sebe, štěstí a především zdraví.
Dlouho se vám zdravotní problémy vyhýbaly. V srpnu jste si ale zlomil kotník a start olympijské sezony vynecháváte. Už alespoň trénujete?
Doktoři mi říkali, že to bude trvat pár týdnů a vrátím se zpět na sníh. Jenže já už čekám dlouhé tři měsíce. Cítím ale, že návrat je blíž a blíž. V neděli jsem se pokusil nazout lyžařské boty, ale ještě to nešlo.
Vyjde to už za týden ve finském Levi?
V současné době to není příliš reálné. Bavíme se spíše o tom, že se představím začátkem prosince v americkém Beaver Creeku.
Tréninkové manko před hrami v Pchjongčchangu narůstá. Vám ve výčtu úspěchů nejcennější kov z olympiády stále chybí. Do her zbývá méně než 100 dnů. Není to stresující?
Je pravda, že ostatní kluci už jsou na severu a připravují se na závody v Levi, testují materiál a vše směřují k olympiádě. Já si ale myslím, že moje účast v Koreji není ohrožená. Nyní mi ani tak nechybí závody, ale tréninkové jednotky. Zhruba nějakých dvacet tisíc naježděných oblouků. Snad mi pomůžou zkušenosti.
A v současné době netrénujete ani v posilovně?
Chtěl jsem se vrátit na první kolo Světového poháru doma v Söldenu. Všichni mi říkali, že jsem blázen. Doktoři mě poté varovali, že to přeháním. Nabádali mě abych si odpočinul, že vše poté půjde rychleji. V posledních dnech tedy nedělám opravdu nic. Maximálně jdu se psem na procházku. Jsem ale závodník a chci co nejdříve závodit.
Do mezinárodního týmu lyžařské firmy Atomic patří i Češka Ester Ledecká. Mluvili jste spolu na testovacích dnech?
Jasně, že ano. Ona je neuvěřitelná. Říkal jsem jí, že je velmi inspirativní člověk, protože jezdit na snowboardu i na lyžích na tak vysoké úrovni je pro mě něco neuvěřitelného. Respekt. Opravdu je skvělá.
Vy jste snowboard zkoušel?
Jednou, ale talent na to nemám.
A kdybyste si mohl vybrat jiný sport než lyžování. Jaký by to byl?
Těžko říct, vy jste sportovní reportér, zkuste mi nějaký doporučit.
Možná fotbalista?
To určitě ne. Je to velmi těžké takhle říct. Pro mě je zajímavé všímat si ostatních sportovců, jak jsou odlišní.
