Havelková je na tlak v Rusku zvyklá. V minulé sezoně pomohla svému týmu vyhrát ruskou ligu, pohár i superpohár, což se Dynamu povedlo poprvé v historii. Jen v prestižní Lize mistryň to úplně nevyšlo, klub vypadl ve čtvrtfinále s tureckým Vakifbankem Istanbul, který byl obhájcem titulu.
„Celkově se ale jednalo o povedenou sezonu a v klubu byli z výsledků nadšení. Pro letošní sezonu proto nastavilo vedení podobné cíle - v Rusku chceme vyhrát všechny soutěže, v Lize mistrů bychom chtěli postoupit alespoň do semifinále,“ říká nejúspěšnější česká volejbalistka současnosti, která v Dynamu vstupuje do své druhé sezony.
Helena HavelkováJedna z největších postav českého ženského volejbalu současnosti. Kariéru začala ve dvanácti letech v TJ Lokomotiva Liberec, kde hrála do roku 2005, kdy přestoupila do Slavie Praha. O dva roky později odešla za svým volejbalovým snem do Itálie - nejdřív do Sassuola a následně do klubu Yamamay Busto Arsizio, kde získala první tituly v evropské lize. Z Itálie v roce 2012 pokračovala na své první angažmá do ruské ligy, do týmu Dynamo Krasnodar. Po dalších sezonách strávených v Itálii, Turecku, Polsku a Číně letos působí druhým rokem v barvách Dynama Moskva, s nímž by ráda získala titul ve volejbalové Lize mistrů, která je zároveň poslední z evropských trofejí, které jí ve sbírce chybí. Mezi její největší úspěchy patří druhé místo v Lize mistryň, dva tituly v Poháru CEV a Superpoháru, výhra v Challenge Cupu, nebo 8 titulů volejbalistky roku v Čechách i zahraničí. |
Triumf v Lize mistryň je pro ni samotnou největší motivací. Ten jediný jí totiž stále uniká. Jinak má tituly z Itálie, Polska i Turecka, vyhrála evropský Pohár CEV i řadu národních pohárů. „V Lize mistrů jsem byla nejdál ve finále, to bylo v roce 2015 s italským klubem Busto Arsizio. Liga mistrů je sen, který mi schází, ale chtěla bych si ho splnit,“ přiznává 31letá volejbalistka.
Kvůli úspěchu v Champions League také Dynamo Moskva před touto sezonou přivedlo americkou nahrávačku Lauren Carliniovou, která už elitní evropskou soutěž vyhrála v dresu italské Novary a vedle Havelkové se nyní stala druhou zahraniční hráčkou v týmu - víc jich na soupisce ruských klubů být ani nesmí.
„Bude to mít horší kvůli jazykové bariéře, protože tady v Rusku anglicky nikdo moc nemluví. Když naopak člověk mluví rusky, sbírá plusové body. Takže já to měla dobré, protože jsem dřív hrála v Krasnodaru a rusky jsem uměla,“ vysvětluje Helena Havelková.
Letošní léto pro ni bylo trochu zvláštní, po dlouhé době totiž neměla reprezentační povinnosti. „Užila jsem si to naplno. Patnáct let jsem neměla volné léto, a tak to pro mě byla trochu novinka,“ říká volejbalistka.
Ve svém křiklavě červeném Fordu Mustang pendlovala mezi rodným Libercem a Budapeští, kde s přítelem - rovněž špičkovým volejbalistou Georgem Grozerem - staví dům. „Doufala jsem, že s domem to bude rychlé, ale úplně to tak není. Na druhou stranu je fajn, že zažívám ty běžné starosti, na které dřív nebyl čas.“
Po třech měsících bez volejbalu pro ni byl odjezd za povinnostmi do Ruska náročný. Její partner sice také hraje nejvyšší ruskou soutěž, nikoli však v Moskvě, ale v Petrohradu, takže se spolu uvidí jen ve vzácných chvilkách volna. „Psychicky jsem se musela srovnat s tím, že budu zase sama. To bylo nejhorší. Ale teď už jsem zase ve svém režimu - dělám, co mě živí a baví,“ říká Havelková.
Dynamu Moskva se přezdívá „tým šampionek“. Na úvod ruské ligy se ovšem velkoklub z ruské metropole musel vyrovnat s prohrou v Saratově 2:3. Na nejvyšších ambicích klubu v olympijské sezoně to však nic nemění.
