„Takže teď by bylo fajn počet trenérských titulů překlopit na větší množství, než jsem získal jako hráč, ne?“ usmíval se po třetím vítězném finále proti Lovosicím.
Znovu při něm komíhal podél postranní čáry jako lev v kleci, křičel pokyny, plácal hráče po zádech, burcoval...
Nakonec jste vyhráli o gól 22:21, byly to veliké nervy?
Do poslední chvilky! Bylo to finále se vším všudy. Osmapadesát minut jsme prohrávali, nakonec to dokázali otočit a zvítězit o gól. A ještě chycenou sedmičkou v úplném závěru. Nevím, co víc pro diváka by tam mělo být...
A dlouho to vypadalo, že série se protáhne. Co duel zlomilo?
Lovosičtí předvedli úžasný výkon v prvním poločase. Hráli jednoduše, přímočaře, dávali jednoduché góly, padalo jim to tam. My se s tím postupně snažili něco dělat, nakonec to vygradovalo tím, že jsme zvolili hru s dvojitou osobní obranou. A ten závěr už byl takový, jaký byl.
Jak chutná obhajoba titulu?
Jsem strašně spokojený. Vítězný mančaft zůstal pohromadě, vyhráli jsme základní část o pět bodů, zvládli i play-off. Chtěli jsme do finále a chtěli jsme to urvat znovu.
Kde je největší síla týmu?
Právě v tom týmu. Samozřejmě, jsou v něm individuality, ale mančaft je dobře poskládaný, hraje delší dobu spolu, každým rokem hráči sbírají zkušenosti. A věřím, že je zúročíme i v příštích letech.
Bylo to letos těžší v tom, že na mistra se chtěl každý vytáhnout, byli jste s nadsázkou lovná zvěř?
Jasně. Když jste první, každý se koncentruje na maximum, hraje víc než na sto procent, chce se proti lídrovi vytáhnout. Navíc se hrálo play-off, i v tom to bylo složitější. Nám se před finále zranila jediná pravá spojka Petr Linhart, ale naštěstí jsme ho dokázali nahradit a zvládli to i bez něj.
Teď čekáte, jak v pondělí dopadnou fotbalisté a začne se slavit plzeňské double?
Jestli to dokopou, tak se na náměstí určitě všichni sejdeme!
