"Pomáhá tomu, aby se lépe držel míč," popisuje český reprezentant Jiří Vítek. "Navíc když se vám v hale v průběhu zápasu potí už i konečky prstů na rukách, díky lepidlu se balon nesmekne."
Na první pohled je to dost nevábná hmota a ani na dotek to není lepší. Stačí třeba házenkářům z tribuny hodit zatoulaný míč a máte ruku jako od sekundového lepidla. Jenže hráči se bez něj neobejdou. Před lety si připadali jako sadaři.
V Československu přišli na to, že štěpařský vosk se dá použít i ve sportu, a našli tím předchůdce pro dnešní speciální házenkářská "lepidla".
"Štěpák" byl tak populární, že jej po Čechoslovácích při zahraničních výjezdech chtěly i tamní kluby. Ovšem doba pokročila. "Štěpařský vosk přece jen nefungoval dokonale a míč občas vyklouzl. Nové vosky jsou daleko kvalitnější, jistější. Balon drží pevně v ruce," vysvětluje Vítek.
Sám patří k "vymírajícímu" druhu házenkářů, kteří by snad ještě bez ulepeného míče hru zvládli. "Mám hodně velkou ruku, takže se mi balon líp drží. Ale 90 procent kluků lepí, a to hodně." Všimněte si esa Filipa Jíchy: ten z kelímku nabírá pořádnou vrstvu, část otře o míč, část o dres. Dokola.
A na obě ruce. Bez obav, že by nepostradatelné "lepidlo" došlo. Na ME je účastníci fasují zdarma od pořadatelů, půlkilové balení v hodnotě 30 eur (pro srovnání: štěpařský vosk se prodává za pár korun v kelímku od hořčice) vydrží celému českému týmu na všechny tři zápasy skupiny.
Pokud Jícha a spol. budou načínat další balení, znamenalo by to český postup dál. I díky "lepidlu".
