"Anička je velikou nadějí české házené," tvrdí o levé spojce plzeňská trenérka Libuše Škvařilová.
Až do třetí třídy se přitom věnovala i moderní gymnastice. "Házená ale nakonec zvítězila. Možná i proto, že ji hrál můj starší bratr," vzpomíná osmnáctiletá Anna Kovaříková. Když se jí zeptáte na házenkářský vzor, s odpovědí neváhá. "Je jich víc, ale každopádně hráči ze sestavy plzeňského Kovopetrolu v dobách největší slávy. S několika kamarádkami jsme vždy seděly v první řadě a neúnavně povzbuzovaly. Naším idolem byl Roman Bečvář,“ líčí s úsměvem.
Mezi její největší fanoušky patří rodiče a bratr. "Mamka chodí na naše domácí zápasy, táta s námi občas jezdí i ven. Je velkým fandou, vybavený bubnem. Poslední prohry ho ale trochu otrávily," přiznává Kovaříková.
Proslulá je nedávná historka, kdy její dvoumetrový otec hodil po rozhodčím paličku, nespokojený s jeho verdiktem. Přerušení utkání a jeho vyvedení z haly alespoň využila trenérka Škvařilová k rychlé taktické poradě. "Pomohl nám, už jsem měla vybraný oddechový čas," směje se trenérka.
Plzeňanky v první lize výhrou v Pardubicích prolomily nelichotivou bilanci předchozích kol. "Těsné a smolné porážky nám na pohodě nepřidaly. Deset minut před koncem jsme třeba zlikvidovali čtyřbrankovou ztrátu, ale nakonec stejně o gól prohrály. Teď už se to snad zlomilo," věří Kovaříková.
