"Kdybych to tak chtěl, povede se mi to jednou z padesáti pokusů," usmívá se Linhart, který za pár dnů oslaví 23. narozeniny.
Výhra 21:20 byla pro extraligový Talent první ve finálové skupině. Dnes na ni Plzeňané chtějí navázat v domácím utkání proti pražské Dukle, které v hale Slavie VŠ na Borech začíná v 18 hodin.
Vraťme se ještě k tomu bláznivému závěru v Hranicích. Co se vlastně přihodilo?
Za stavu 20:20 Hranice sehrály signál pro střelce Rachače. Gólmanu Motlíkovi naštěstí trefil nohu a míč se odrazil ke mně. Chtěl jsem do něj plácnout a poslat ho někam na tribunu, ale odpálil jsem ho přímo do náruče Lukáše Horkého. A ten rozjel rychlý protiútok a my rozhodli.
Říkali jste si pak v kabině, že smůlu jste si už vybrali v předchozích zápasech a teď se k vám Štěstěna obrátila čelem?
Konečně jsme to zlomili. Škoda, že to přišlo takhle pozdě. Ale doufám, že jsme se nastartovali.
Pozdě? Takže už moc nevěříte, že se ještě můžete poprat o medaili?
To ne! Všichni věříme. Na třetí místo ztrácíme tři body, máme před sebou tři zápasy. Je to reálné, ale už musíme všechno vyhrát.
Teď vás čeká Dukla. Jak na ni?
Zase musíme vycházet z dobré obrany a proměňovat šance. V Hranicích jsme zkusili vzadu variantu s jedním vysunutým hráčem, s Klausem z dorostu. Myslím, že tohle by mohlo platit i na Duklu.
Zápasy Plzně a Dukly bývají hodně emotivní. Čím to je?
Je to prostě derby. Poznal jsem to už při první sezoně v Plzni před pár lety, kdy jsme s nimi hráli čtvrtfinále. Teď to zase bude vyhecované. Kluby se znají, vede je kouč Pauza, který tady hrával, s klukama se známe z reprezentace...
Vrátil jste se do hry po zranění zápěstí. Už jste v pořádku?
Je to dobré. Ale bylo hrozný klukům jen fandit z hlediště. Loňskou sezonu jsem celou promarodil, letos mě chvíli trápil kotník a teď zase nalomená kůstka v zápěstí. Snad jsem si to vybral.
