Jako hráči poznali zblízka tu nejšpičkovější házenou: Jan Filip patří mezi nejlepší střelce dějin bundesligy, Daniel Kubeš zase vyhrál Ligu mistrů. Ale premiéra v roli koučů národního týmu, to bude i pro ně cosi úplně nového.
„Nervozita? Asi by byla logická,“ říká Filip před čtvrtečním soubojem ve Francii a jeho parťák doplňuje: „Než jste se zeptali, vůbec jsem nervózní nebyl. Mám totiž plnou starostí se zdravotním stavem hráčů.“ Množství zraněných opor jim skutečně činí premiéru ještě těžší - jako by už duel na hřišti nejlepšího týmu současného házenkářského světa nebyl náročný sám o sobě...
Druhý z trenérů Daniel Kubeš.
Chybí vám hned osm opor včetně kapitána Jíchy. Mohl být start vůbec komplikovanější?
Jan Filip: Samozřejmě, je to nepříjemné. Ale jde o věc, s kterou nemůžeme nic udělat. Musíme do toho jít s s možnostmi, jaké máme. Nemá smysl o ničem jiném spekulovat. Je to extrémní případ, jaký tady asi v takovém rozsahu ještě nikdy nebyl - teď se modlíme, aby ti, co zdraví jsou, zdraví zůstali.
Daniel Kubeš: Můžeme pracovat jen s těmi, co tu jsou. I když se třeba první zápasy v kvalifikaci nepovedou, snažíme se položit základ pro to, abychom v budoucnu hráli úspěšně. Je jedno, jestli je tu Filip Jícha, Pavel Horák nebo nováčci v nároďáku. Principy zůstanou stejné a pravidla taky.
Filip: Přesně tak, je to dlouhodobá práce. Musíme získat takové návyky, abychom naši hru byli z dlouhodobého hlediska schopní posunout dopředu.
Jak má vaše plánovaná cesta k úspěchu vypadat?
Kubeš: Máme společnou představu, ať už se týká obrany, útoku nebo obecného fungování týmu - jak budeme chodit na oběd nebo na snídani. Všechno souvisí se vším. S Honzou jsme se na tom hned shodli. Snažíme se to prosadit, pravidla v týmu jsou pro nás důležitá.
A konkrétnější věci, třeba co se týká hry?
Kubeš: Jednou z důležitých součástí je disciplína, kde máme rezervy. Dále chceme, aby každý hráč přinesl do mužstva svoji vlastní osobnost. Abychom hráli jako tým, ale zároveň to byl tým osobností a charakterů.
Když si odmyslíte vlnu zranění, jaký zatím máte z tréninků pocit?
Filip: Jsme moc spokojení s tím, jak se kluci snaží pracovat. Je na nich vidět obrovská chuť se někam posunout, dělat, co jim říkáme. Věříme tomu, že když tohle udržíme a budeme v tom pokračovat, na hráčích se to projeví.
Jaké to je trénovat některé z těch, s nimiž jste dlouho v týmu působili?
Filip: Tím, že ze starších pro zranění chybějí Filip Jícha a Pavel Horák, tu jsou jen dva brankáři. Martina Galiu mám ve Švýcarsku v klubu a už vím, jaké to je, jak to funguje. Osobní vztah zůstává stejný, ale je tu i vztah pracovní.
Co tykání a vykání? S řadou jste byli v jedné šatně, s mladšími nikoli.
Filip: Prostě nám všichni tykají. Všem stejně.
Kubeš: Jsme na to z ciziny zvyklí; všude, kde jsem působil, se trenérům tyká.
Jak budou hráči (ne)zasahovat do oddechových časů? Někteří fanoušci jejich zapojení berou jako zásah do pravomocí trenérů...
Kubeš: Samozřejmě, že dáme prostor hráčům. I když tým známe hodně dobře, jsou to oni, kdo musí házet míč ze strany na stranu. Je jedno, jestli je někomu dvacet, třicet nebo třicet pět, ale pokud bude mít na situaci názor, tak ho chceme znát. Nikdy to nebudeme potlačovat.
Daniel Kubeš (vlevo) a Jan Filip ještě jako aktivní reprezentanti - nyní jsou z nich trenéři.
A vy jako trenérská dvojice plánujete oddechové časy řídit jak?
Kubeš: Když budeme mít co říct, budeme mluvit oba. Už to tak probíhá na tréninku; doplňujeme se v informacích, které vysíláme směrem k hráčům.
Trochu odlehčeně: co na střídačce? Stát na ní může jen jeden.
Filip: Máme to vymyšlené. Budeme se střídat podle obrany a útoku - jeden bude sedět blíž naší obraně a druhý blíž ke stolku.
Kubeš: A uprostřed se budeme potkávat.
Je zřejmé, že si házenkářsky i lidsky rozumíte. Bylo tomu tak vždy?
Filip: Hodně jsme toho spolu prožili, v nároďáku i v Dukle.
Kubeš: Od chvíle, co jsme se dostali šanci trénovat národní tým, jsme skoro v denním telefonickém kontaktu. A když s někým mluvíte denně, máte to jako s manželkou - dostanete se na stejnou vlnu. S Honzou je příjemná spolupráce, shodneme se nejen v házené, ale i v osobním životě.
Oba jste v létě skončili hráčskou kariéru a definitivně jsou z vás trenéři. Zvykli jste si už na úplně jinou roli, než jaká vám patřila po dlouhé roky?
Filip: To je jediná věc, kdy jsme se neshodli. Já chtěl Dana dát do týmu.
Kubeš: To je pravda, s klukama jsme se tomu smáli. Ale jakmile přejdete na druhou stranu řeky, stává ze z vás trenér se vším všudy, i s negativy. Což je pravda, můžu to potvrdit. A já jsem od 1. července trenér - tečka.
Začínáte proti Francii, jak moc velkým favoritem čtvrteční soupeř bude?
Kubeš: Myslím, že bychom byli outsidery i v absolutně plném složení. Jsou to olympijští vítězové, mistři světa, mistři Evropy, žádný lepší národní tým na světě není. Jsme sami zvědaví, jak si proti nim povedeme. I když dojde ke kritickým situacím, bude to pro nás oba zkouška i poučení do budoucna.
Nesvádí to k tomu, abyste se více soustředili na nedělní domácí duel s Makedonci, který nejspíš určí ráz celé kvalifikace?
Filip: My jsem se doteď soustředili hlavně na nás - a tam musíme začít. Musíme vědět, co chceme hrát, a pak to i aplikovat v zápase.
