Na katarském šampionátu si ve dvojici celou dobu dělili role - jeden z koučů se zastavil v mixzóně u českých novinářů, druhý odešel na oficiální tiskovou konferenci. Na závěr se Jan Filip a Daniel Kubeš sešli společně: poté, co Češi na mistrovství světa zdolali Bělorusko až po sedmimetrových hodech a rozloučili se 17. místem a ziskem Prezidentského poháru.
Co je vlastně lepší? Vypadnout v osmifinále, či končit 17., ale s výhrou?
Jan Filip: Na každému turnaji je vždycky dobré vyhrát poslední zápas. Nám se to podařilo a jsme samozřejmě rádi, že jsme to dotáhli.
Daniel Kubeš: Myslím, že bylo vidět, že jsme všichni měli z výher upřímnou radost - jak proti Rusku, tak na závěr s Bělorusy. Je to hezké. Já si nikdy nemyslel, že Prezidentský pohár má nějaký smysl, ale když jsem viděl kluky, jak si užívají vítězství proti stejně kvalitnímu soupeři, už věřím, že smysl má.
Sérií čtyř výher vyvrcholilo české zlepšení?
Kubeš: Zlepšené výkony souvisejí hodně s výsledky. Jsme šťastní, že jsme mohli odehrát takové poslední dva zápasy a vyhráli je. Je to pro nás důležité. Každý duel, který odehrajeme na 100 procent, nás posune dál - a to tyhle dva byly.
Jak turnaj pro jeho konci vlastně hodnotíte?
Filip: Začátek nebyl podle představ, ze skupiny jsme nepostoupili. Ale myslím, že od čtvrtého zápasu proti Islandu jsme hráli o hodně líp, hlavně v útoku, taky nám pak výborně zachytal Petr (Štochl). Naše hra se celkově zlepšovala a jsme šťastní, že jsme porazili tři těžké soupeře.
Máte pozitivní bilanci, ale nikoli play-off. Je to úspěch? Neúspěch?
Kubeš: 17. místo na mistrovství světa se za úspěch označit nedá. Ale to, že jsme vyhráli tři zápasy proti soupeřům, co jsou rozhodně na naší úrovni a možná i za ní, už ano; řekněme, že Alžírsko bylo nejslabší na turnaji. Jsme šťastní, že jsme tohle dokázali, ale zároveň zklamaní, že jsme neprošli ze skupiny. V silách týmu to bylo.
Trenérské emoce na MS: vlevo v černém Jan Filip, vpravo Daniel Kubeš.
Tým získal trofej útěchy, Prezidentský pohár, navíc po sedmičkovém rozstřelu. Duely s Ruskem a Běloruskem jste zvládli, co bylo nejtěžší?Filip: Dotáhnout to do úplného konce. Byl to poslední zápas, skóre se tahalo až do závěru, do poslední minuty - rozhodovaly maličkosti. Bylo vidět, že jsme strašně chtěli, možná i proto přišlo štěstí při sedmičkách.
Kubeš: Myslím si to taky. Nejtěžší bylo dovést zápas k výhře i ve fázi, kdy se nám nedařilo. Měli jsme šance rozhodnout, ale něco nedali, trefili nějakou tyčku. Pro kluky bylo nejsložitější vyrovnat se s průběhem - podle mě jsme byli lepší, ale na brankovém rozdílu jsme to nedokázali vyjádřit.
Filip: I v tomhle vidím náš vývoj. Po výhře s Islandem rostlo sebevědomí a v klíčových okamžicích bylo vidět, že si kluci věřili.
Trochu méně vážná otázka na závěr: oslavíte Prezidentský pohár?
Filip: Pohár se přece musí oslavit (úsměv). Ale ještě bych chtěl říct jedno: Hrozně nás potěšila morálka mančaftu, kluci ukázali charakter. Když budeme stavět na tomhle, dostaneme se zase dál.
