„Pár korunek to bude, čtyřicítka je za dvě basičky, třicítka za jednu. Takže suma sumárum tři basy. Ale dám je rád, oslavíme to s týmem. Chtěli jsme si na začátku jara zvednout sebevědomí a tahle čtyřicítka nám ho určitě zvedla,“ zářil Malý.
Vstup do jara se vám hodně povedl, takže spokojenost?
To každopádně. Přesvědčivě jsme ovládli druhou půli v Hranicích, s Novým Veselím jsme to ovládli celkově. A můžeme jet dál.
Kam až si troufáte?
Cíl je jasný, chceme do play-off a pak minimálně do semifinále. Ale myslím si, že pro nás i pro fanoušky bychom konečně mohli vybojovat titul. Bez snů se sport nedá dělat a my si ten náš splnit chceme. I když konkurence je čím dál vyšší. Dneska nám šlape na paty Kopřivnice, která loni hrála spodek. Ale je to jedině dobře, že soutěž je čím dál vyrovnanější. Na druhou stranu, v té formě, co teď jsme, můžeme porazit každého.
Jenže udržet formu dlouhodobě není lehké.
Je to těžké. Nikdy to nemůže fungovat celou sezonu. Loni jsme měli snad osm výher v řadě, pak na nás dolehla deka a najednou přišly čtyři prohry za sebou. Je to i o štěstí.
Vy jste štěstí neměl loni v létě, kdy vás vyřadilo na delší dobu zranění. Co se stalo?
Bylo to v srpnu v přípravě, sám sobě jsem přilehl ruku v trháku. Nejdřív se to jevilo jako naražené, pak se ale ukázalo, že to dobré nebude. Bohužel to byly přetržené vazy a tříměsíční pauza. Ale hojilo se to nadmíru dobře a docela rychle jsem se vrátil.
A vaše pozice v týmu roste.
Zase se bohužel zranil Míša Konárik, který za mě alternoval a vyhrál se neskutečným způsobem, všechny to překvapilo. Jsme vyrovnaná dvojice, akorát jen jeho te ďskolilo zranění.
Když jste se vrátil po zranění, nebál jste se o ruku?
Na začátku tam hrála trošku roli psychika, člověk se bál, že na to spadne, že se může cokoliv stát. Ale postupem času už to nevnímám a hraju jako dřív, prostě nahoru dolů. Kluci v pivotu dostávají ránu za ranou, já jsem na křídle trochu schovaný, o to víc musím běhat. Můj úkol je mazat dopředu i zpátky, být první vpředu i vzadu.
Zranění jste si přivodil při kotoulu, který často provádíte po úspěšné akci?
Přesně tak. Vyskočil jsem, a když jsem dopadal do toho parakotoulu, tak mi ruka zůstala nešťastnou náhodou za zády.
Kotouly speciálně trénujete?
Vůbec ne. Od pěti do devíti let jsem dělal závodně gymnastiku a přenesl jsem si to sem.
A co předvést salto po gólu, jak to dělávají fotbalisté?
To asi není úplně v pohodě reakce, ale zvážím to. (smích) Než bych to salto udělal, tak dostaneme gól, na to není v házené čas.
